Rukojmí patří ke Kolumbii jako k nosorožci roh, tedy znáte-li tu zemi jen z béčkových filmů ukazujících neustálé boje mezi armádou, narkomafiemi a levicovými guerillami. Takže když se teď jednu rukojmí podaří osvobodit, působí to jen jako 384. díl telenovely. Realita je úplně jiná a pro nás důležitější.
Ingrid Betancourtová není řadová rukojmí, ale prezidentská kandidátka z roku 2002. Ani Álvaro Uribe, jehož vojáci ji osvobodili, není postava z telenovely, ale prezident, jenž staví dříve průšvihovou zemi na nohy - Kolumbii mění ve fungující demokratický stát a obyvatelstvo stojí za ním. Je-li Uribe ikonickou postavou, pak je ikonou těch, kteří čelí chávezovskému náporu populismu šířícímu se kontinentem. Právě venezuelský prezident Chávez tvrdil, že s únosci Betancourtové se musí jednat, že jen on je toho úspěšně schopen. Uribe s teroristy jednat odmítal, zato konal a výsledek vidíme.
Chávez ukazuje sílu muže, který hýbe ropným trhem i guerillami, tak trochu ve stylu „beze mě si ani neumyjí ruce“. Uribe ukázal sílu muže, který těm tlakům dokáže nekompromisně vzdorovat. Při pohledu na osvobozenou Betancourtovou se naskýtá obligátní otázka pro žáky páté třídy: Který z těch dvou mužů teď vyhrál na body?
Čtěte „Operace Šach...“ na str. 6
