PAŘÍŽ/PRAHA Žije v ústraní společenského života, přesto je teď horkou kandidátkou na nejvýznamnější literární ocenění Francie. Už příští týden se tak Marie Ndiayeová možná stane první ženou tmavé pleti, která získá slavnou Goncourtovu cenu.
Francouzka se senegalskými kořeny po otci už nějakou dobu patří mezi nejslavnější autory země. Do povědomí čtenářů se zapsala hned prvním románem Quant au riche avenir (Co se týká bohaté budoucnosti). Ještě během studií byl její rukopis přijat prestižním nakladatelstvím Minuit. Bylo jí teprve osmnáct let, a už se zařadila mezi uměleckou elitu.
K osmi nominovaným na letošní Goncourtovu cenu se dostala se svou poslední knihou Trois femmes puissantes (Tři silné ženy). „Její styl, perfektně čistý a originální, se povznáší nad obyčejné tlachání,“ napsal o jejím díle deník Le Monde.
Román o třech ženách, které žijí na dvou kontinentech zároveň a na které doléhá tíha rodinných tajemství, ponížení a zrady, vyšel v září. Francouzští kritici o něm ihned začali mluvit ve spojení s takovými výrazy, jako je „oslnivý“ anebo „mistrovský“. V žebříčku prodejnosti se rázem dostal na samý vrchol. Stejně jako v dřívějších románech, i zde se Ndiayeová dotýká problémových vztahů mezi Francií a jejími bývalými koloniemi, vztahů bílých a černých, napsala včera agentura AFP.
Brána do tajemného světa Její vyprávění s prvky fantasy a symboliky je podle Le Monde „bránou do tajemného světa našich nejtajnějších myšlenek - na místo, kde se v každém člověku spojuje magie a nadpřirozenost“.
Jak ostatně autorka sama přiznala loni v rozhovoru pro LN, je pro ni jako pro spisovatelku mnohem zajímavější psát o nějakém problému. „Je to příběhotvornější než idyla,“ řekla tehdy. Její díla nepopisují vysněný svět. Ústředním motivem je rodina a ne vždy ideální vztahy mezi jejími jednotlivými členy. Psaní románů je pro ni tak „spíše způsobem, jak se s životem vyrovnávat“. Kromě psaní románů napsala také několik divadelních her. Nejznámější z nich, drama Papa doit manger (Táta musí jít), se v roce 2003 dokonce hrála v ComédieFrancaise. „Přijetí bylo velmi dobré. Navíc šlo tehdy o první případ, kdy byla v Comédie-Francaise uváděna hra žijícího autora,“ vzpomínala Ndiayeová.
Goncourtova cena je nejcennější literární trofejí ve Francii. Ndiayeová má nyní možnost stát se vůbec první spisovatelkou tmavé pleti, která by tuto cenu mohla získat. Podle svých slov se ale necítí být jakýmsi „symbolem“. „Nikdy jsem o tom nepřemýšlela v termínech jako ,černá žena‘ nebo ,Goncourt‘. Podle mě je nemožné o tom takhle smýšlet,“ řekla pro AFP.
Vyrostla ve francouzském městečku Pithiviers a podle toho se také cítí být Francouzkou. Její africké kořeny podle ní mnoho neznamenají. „Nereprezentuji nic ani nikoho,“ zdůrazňuje autorka knihy Čarodějnice, jediného díla, které bylo přeloženo do češtiny.
