Lidé si budou nyní konečně moci ověřit, co v archivech je, říká Stanislav Penc, občanský aktivista a bývalý disident.
* LN Proč jste se rozhodl databáze SEZO a EZO zveřejnit?
Vznik Ústavu pro studium totalitních režimů jsem léta podporoval. Důvod byl, že celých těch dvacet let se objevují „nové“ informace, který poslanec či státní úředník byl ve spojení s StB. Smyslem ústavu mělo být to, aby již nikdo nemohl být potencionálně vydíratelný tím, kdo na něj má tu či onu informaci z minulosti. Ústav ale své povinnosti dané zřizovacím zákonem neplní. Obě databáze měl již dávno zveřejnit, což odmítl udělat. Obranou je obrátit se na soud, a to já učiním, či celou věc zveřejnit a tím veřejnosti ukázat, co ústav zatajuje. Špatné fungování ústavu lze ostatně odvodit i z toho, že velká část historiků, kteří se novodobými dějinami zabývají, byla buď vyhozena, nebo z ústavu znechuceně odešla. Varující je třeba i rekonstrukce kanceláře ředitele ústavu za skoro milion korun. A to přesto, že z této kanceláře úřadovali dva ministři.
* LN Co bude možné tento týden na webu www.svazky.cz najít?
Budou tam dvě nejdůležitější databáze, které StB před listopadem 1989 vedla – EZO a SEZO. Nejdřív se tam objeví seznam se všemi záznamy. Později i vyhledávač, který vyhledá svazky a jiné záznamy, které se k danému jménu vztahují, nehledě na to, jestli byl dotyčný agent, důvěrník nebo třeba jen prověřovaná osoba. S čísly svazků si může každý zajít do badatelny archivu a oni mu budou muset ty materiály ukázat. Databáze pomůžou i tehdy, když se podařilo nějaký svazek skartovat. StB totiž informace často ukládala na více míst, třeba do situačních zpráv, do různých operačních krajských, státních, měsíčních, půlročních zpráv – a ty se zachovaly. To znamená, že i když je třeba svazek konkrétní osoby skartovaný, tak je možné zhruba zrekonstruovat, co v takovém svazku bylo. Zájemci tak konečně zjistí, co všechno v archivu je. Ústav se tím dostane pod kontrolu, zda třeba něco netají. Nikdo také, a to je nejdůležitější, již nebude moci někoho vydírat na základě minulosti. Vše bude veřejné. Zanikne tím naprosto nezákonný monopol několika vyvolených na informace.
* LN Odkud obě databáze máte?
Obě databáze pocházejí od Jána Langoše, který předtím, než tragicky zahynul, byl ředitelem obdobné instituce na Slovensku. Tyto databáze a další materiály hodlal zveřejnit, ale už to bohužel nestihl.
* LN Ústav s archivem namítají, že v databázích jsou chyby. Nemůže to někoho poškodit?
Tato námitka je ukázka jasného nepochopení práce archivu. Archiválie mají být přece z důvodu minulosti neměnné. Je na historicích, jak celou věc zhodnotit v kontextu doby a dalších historických pramenů. Je třeba také jasně říci, že zapsání člověka do nějaké kategorie nic neznamená. Z tohoto seznamu ani z žádného jiného se vina nebo nevina vyčíst nedá. To se dá zjistit až na základě hlubšího bádání.
* LN Šéf ústavu Pavel Žáček naznačil, že zveřejnění SEZO by mohlo ohrozit zájmy současné rozvědky, popřípadě ohrozit stále žijící spolupracovníky československé komunistické rozvědky. Například v arabském světě...
Takový argument mi přijde neuvěřitelný. Vetu. Není přece možné, aby dvacet po listopadu 1989 práce české rozvědky závisela na kontaktech komunistické StB, která byla zákonem označena jako zločinecká.. Navíc pokud jsem SEZO dokázal získat já, nepochybuji, že například izraelské zpravodajské služby by to dokázaly také.
***
Kdo je ve svazcích StB Největší počet příslušníků měla StB na přelomu let 59 a 60. Bylo jich až sto tisíc. Méně jich měla v době Pražského jara, kolem patnácti tisíc. Během normalizace číslo příslušníků stoupalo. V polovině roku 1989 měla StB asi sedmnáct tisíc příslušníků a několik desítek tisíc spolupracovníků. Ještě v roce 2006 ministerstvo vnitra přiznalo, že zaměstnává 800 bývalých příslušníků StB. StB začala ničit své dokumenty hned po 17. listopadu 1989. Skartovala desítky tisíc písemností. Ničily se tajné a přísně tajné materiály a živé svazky, to znamená materiály vedené na agenty, kteří v té době pro StB aktivně pracovali. Agent StB – tajný spolupracovník s krycím jménem, který se ke spolupráci zavázal. Udržoval styky s důstojníky a plnil úkoly informační, dokumentační, dezinformační a rozkladné. Důvěrník – spolupracovník StB, který se ke spolupráci nezavazoval a neznal své krycí jméno. Plnil úkoly informační, třeba dával k dispozici údaje z personálních spisů nebo umožňoval získání konspiračních bytů či upozorňoval na podezřelé jevy. Kandidát agenta (KTS) – označení StB pro československého nebo cizího státního občana, kterého chtěla kontrarozvědka získat za tajného spolupracovníka. Na tyto osoby StB vedla osobní spisy s prověrkami o spolehlivosti, schopnostech a podobně. Prověřovaná osoba (PO) – Pracovníci StB zakládali na tyto lidi spisy a zjišťovali jejich nepřátelský postoj k totalitnímu režimu. Prověřovaná osoba mohla skončit jako agent, ale i ve vězení. informátor – Tajný spolupracovník StB malého významu. Nemíval k dispozici významné informace z prostředí nepřátel komunistického režimu. Informátor poskytoval informace buď za peníze, nebo kvůli přátelskému vztahu k pracovníkovi tajné služby.
