Článek Brno láká víc než Praha (LN 20. 1.) uvádí chybná čísla o počtech přihlášených uchazečů. Neznám čísla pro Univerzitu Karlovu, ale čísla pro Masarykovu univerzitu jsou zcela jiná než uvedená „nejnovější čísla“ z Ústavu pro informace ve vzdělávání (ÚIV):
Červený titulek uvádí loňský počet přihlášek jako 51 127, statistika kompletních (tedy založených, vyplněných a také zaplacených) přihlášek však podle informačního systému MU byla v jarním přijímacím běhu bakalářského studia 60 196, tedy podstatně víc, než vykazuje ÚIV.
V článku samém je uvedena věta, že si přihlášku poslalo přes 51 tisíc zájemců. Počet zájemců ovšem nikdy neodpovídá počtu podaných přihlášek, protože si jeden zájemce může poslat přihlášek několik. Přesné číslo zájemců o studium (bez ohledu na počet podaných přihlášek) bylo jen 33 153, což je pro změnu podstatně méně, než ÚIV sděluje novinářům. Počty uchazečů, kteří se dostavili k přijímacím zkouškám (nebo jim byly prominuty), je potřeba poměřovat k tomuto číslu – a není nic divného, že pak vychází poloviční oproti počtu podaných přihlášek. Je to jen důsledek rozmanitosti nabídky studijních programů na MU, kdy uchazeči podávají v průměru po dvou přihláškách. Vzhledem k tomu, že většina studijních programů na MU má jednu společnou přijímací zkoušku, je takové zkoušení štěstí na více oborech snazší než na jiných školách.
Zralý na zrušení bez jakéhokoli slitování Zdá se, že data, kterými disponuje Ústav pro informace ve vzdělávání, jsou zhruba podobné kvality jako údaje v evidenci nejmenované právnické fakulty o tom, kdo složil nebo nesložil zkoušku nebo zda vůbec studoval.
MŠMT by mělo zvážit, zda při úsporných krocích nezačít v prvé řadě s rušením institucí, které si nedovedou udržet pořádek ani v základních datech, která se týkají jejich činnosti. Financování takových černých ovcí vzbuzuje dojem, že je všechno ve vysokém školství v podobném nepořádku jako údaje z těchto institucí. Není to pravda a poškozuje to vysoké školy, které ve svých údajích pořádek dokážou udržet. Ústav pro informace ve vzdělávání by si za dezinformace tohoto řádu zasloužil zrušit bez jakéhokoli slitování (a to i v případě, kdy dodal informace s jiným významem, než jaký byl popsán v článku – pracovníci ústavu si jemností v rozdílu významu různých údajů musí být vědomi a poskytované údaje vysvětlit tak, aby nemohlo dojít k jejich mylnému užití).
Chybná kvalitativně i kvantitativně je úvaha, do které se ve svých odpovědích v článku citovaných pouští předsedkyně akreditační komise při vysvětlování většího počtu přihlášek na MU. Za prvé je rozdíl ještě mnohem větší, než jaký odpovídá prostému srovnání čísel přihlášených na UK a MU. Univerzita Karlova má jednu ze svých fakult v Plzni a dvě v Hradci Králové, a počet přihlášek na Univerzitu Karlovu tedy není množství přihlášek jen do Prahy, ale také na fakulty v těchto dvou městech – číslo pro Prahu samou je znatelně menší. Vlastní vysvětlení o tom, nakolik si konkurují školy s podobnými obory v obou městech, je jen velmi naivní okamžitý nápad předsedkyně akreditační komise, který zcela odhlíží od toho, že přihlášky si nepodávají nutně Brňáci do Brna a Pražáci do Prahy, ale jedná se o uchazeče z celé republiky (a v případě MU významným podílem i o uchazeče ze Slovenska, kteří pozitivně ovlivňují kvalitu studentů nastupujících na MU). Duplicita oborů v daném místě v těchto počtech nemůže hrát žádnou roli – tento efekt se může projevit jen u zápecníků, kteří si nejsou ochotni podat přihlášku na dvě školy, pokud jsou v rozdílných městech.
O autorovi| JIŘÍ ZLATUŠKA Masarykova univerzita
