Justice však pravomocně rozhodla, že vinu nesou únosci a mezi úředním postupem českých orgánů a tvrzenou újmou neexistuje příčinná souvislost. ÚS stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou, usnesení je dostupné v jeho databázi.
„Podstatou pro stěžovatele nevyhovujícího rozhodnutí obecných soudů se stala skutečnost, že mezi stěžovateli tvrzeným nesprávným úředním postupem organizačních složek státu a tvrzenou újmou ve skutečnosti neexistuje příčinná souvislost. Ústavní soud se s tímto posouzením ztotožňuje,“ stojí ve stručném usnesení.
Žalobu k soudu původně podali čtyři z pěti unesených Čechů - advokát Jan Švarc, překladatel Adam Homsi a novináři Miroslav Dobeš a Pavel Kofroň, kteří v Libanonu zmizeli v roce 2015. V zajetí byli 199 dní. Se žalobou neuspěli u Obvodního soudu pro Prahu 1, Městského soudu v Praze ani Nejvyššího soudu.
Ústavní stížnost podávali už jen Kofroň, Homsi a Švarc. Tvrdili v ní, že únos v podstatě zapříčinily české zpravodajské služby. Soudy prý neumožnily předložit klíčové důkazy, což prý mělo politický podtext. Požadovali totiž svědecké výslechy politicky angažovaných lidí.
Soudy v kauze také uvedly, že zpravodajské služby sice spadají do výkonné moci, ale „nevykonávají státní správu ve vlastním slova smyslu“. Nepodléhají proto zákonu, na základě kterého je možné žádat od státu odškodnění za nesprávný úřední postup.
Unesení muži tvrdili, že rozvědka měla povědomí o plánované odvetě za zatčení Libanonce Alího Fajáda, o jehož vydání požádaly Česko Spojené státy. Po návratu unesených mužů do vlasti byl Fajád z české vazby propuštěn.
Rozhovor s Janem Švarcem po jeho propuštění (6. února 2016):
6. února 2016 |
