Nešťastní Irové účtují s krizovou vládou
Irové, prožívající nejhorší hospodářskou krizi za generaci, včera účtovali s vládou, která je do ní doprovodila. Volby se odehrávají v atmosféře vzteku a úzkosti, v níž země žije už skoro tři roky. Nehlasuje se pro něco, ale proti tradiční vládní straně Fianna Fail ztělesňující chaos a úpadek. Konkurenční Fine Gael, která téměř jistě zvítězí a postaví nového premiéra, se od ní liší nejvíc tím, že strávila posledních 14 let v opozici. Nenabízí žádnou čerstvou vizi a energii ani neotvírá citlivá a tabuizovaná témata. Nejvýraznějším bodem kampaně je souboj, kdo dokáže vyjednat s Mezinárodním měnovým fondem a Evropskou unií snížení úroků ze záchranné půjčky z nynějších šesti procent na přijatelnější úroveň.
Irsko uvízlo v dluhové pasti, z níž zatím není vidět cesta. Stát se zaručil za kompletní obsah bank a vzal na sebe dluhy, které Irové ze svých daní nebudou ani při drastických úsporách schopni splatit. Zemi by pomohl znovu vstát státní bankrot, kdy by prostě investorům oznámila, že dostanou zpět jen část svých půjček nebo jim je splatí později. Jenže je v eurozóně, takže si ho nemůže dovolit. Proto budou irští daňoví poplatníci roky splácet divoké obchody irských bankéřů a developerů, na které jim napůjčovali bankéři němečtí. A když to nezvládnou, budou jim muset přispět ze svého běžní Němci. V Dublinu jsou zoufalí, v Berlíně naštvaní. Když je v Irsku zle, odchází se do emigrace. Místní statistický úřad odhaduje, že letos se ze čtyřapůlmilionové země vystěhuje 100 tisíc lidí, nejvíc od roku 1989. Není se čemu divit, nezaměstnanost už je na 14 procentech a čeká se další vzestup. A Irové bezprizorní být nechtějí, to raději odejdou. Hlavně ti nejschopnější. Na ty, kteří zůstanou, zbude o to víc dluhových splátek.
Tak vypadá záchrana eurozóny za každou cenu.
