Ostrou výměnu názorů na budoucnost ČSSD má ukončit rozhodnutí politického grémia ČSSD, které vyzvalo všechny k utlumení sporů na veřejnosti. Diskusi o budoucnosti ČSSD si všichni mají nechat na debatu na nominačních konferencích. Je samozřejmě dobře, že v ČSSD došlo ke ztlumení vášní, které stranu poškozovaly. Je však zřejmé, že v ČSSD se odehrává hluboký názorový střet o její budoucnost, který byl tímto rozhodnutím jen na čas překryt, jako se gázou překrývá mokvající rána. A bohužel nejde jen o rozdílné názory, popřípadě osobní animozity. Souboj o „Krakena“, jak by se dala tato poslední ostrá výměna názorů mezi představiteli sociální demokracie nazvat, je i soubojem o charakter ČSSD, který trvá mnohem delší dobu.
Podobné argumenty na adresu Davida Ratha, jako padaly v poslední době, jsem totiž slyšel z úst Jaroslava Tvrdíka či Milana Urbana, ale i Michala Haška v červnu 2009, kdy se v nepřítomnosti Jiřího Paroubka vedl ostrý boj o to, zda má, či nemá být Rath na kandidátce pro parlamentní volby. Tehdy, stejně jako dnes, šlo o samotnou podstatu politiky ČSSD a její budoucnost. David Rath se totiž stal symbolem triumfu ČSSD v krajských volbách, který byl postaven na tvrdé opoziční politice a stylu politiky Jiřího Paroubka. Souboj o Krakena Z řadového poslance se Rath stal navíc silným hráčem uvnitř ČSSD. Jeho styl a způsob politiky vyvolával ostré reakce politických soupeřů, pro které se Rath stal logickým a vítaným nástrojem pro útoky na ČSSD, které navíc oslabovaly pozici Jiřího Paroubka.
Mnozí v ČSSD, v čele s Jaroslavem Tvrdíkem, se začali obávat, že to bude právě David Rath a jeho styl, kdo odežene od strany potenciální („středové“) voliče. Výsledek voleb ovšem ukázal, že to byla spíše strategie volební kampaně, která nedokázala oslovit středového voliče, co může za „neprohru“ ČSSD ve volbách, a že ČSSD od prohry faktické zachránili její kmenoví voliči. Ty k volbám naopak přivedlo jasné poselství Jiřího Paroubka a Davida Ratha. Souboj o „Krakena“ je tak dnes i střetem o interpretaci viníků volebního výsledku ČSSD.
Z tohoto úhlu pohledu je zajímavé, že z usnesení grémia nevyplývá, jakou kdo ponese odpovědnost za výsledek podzimních voleb. Zda to bude opět pouze předseda, jak bývá v ČSSD zvykem, anebo všichni členové vedení ČSSD. Je totiž pravděpodobné, že výsledek podzimních voleb může vyvolat nový spor, na jehož počátku bude opět interpretace výsledku voleb jako neúspěchu někým z kandidátů na předsedu v případě, že se nenaplní očekávání. Ta zatím sice nikdo přesně nedefinoval, ale s blížícími se volbami a stoupající nervozitou lze postupné nastavování laťky úspěchu očekávat. Včetně vymezování míry odpovědnosti za výsledek podle toho, jak se budou vyvíjet průzkumy veřejného mínění.
Právě to, jak se vedení ČSSD zachovalo k otázce odpovědnosti za výsledek květnových voleb, by mělo být mementem pro úřadujícího předsedu Bohuslava Sobotku, který se tak může stát opět jediným odpovědným za případný neúspěch volební kampaně.
Je logické a rozumné, že se vedení ČSSD rozhodlo utlumit ostrou a velmi osobní názorovou výměnu mezi jednotlivými představiteli ČSSD. Taková debata nic nepřinášela a často sklouzávala k nesmyslně pokryteckým vyjádřením, která zesměšňovala spíše jeho autory než ty, jichž se měla týkat.
Na druhou stranu, ČSSD nutně potřebuje debatu o krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé vizi a strategii své politiky. Fakt, že se tato debata omezuje pouze na obecné proklamace typu „ČSSD potřebuje nový styl“, „ČSSD musí oslovit středové voliče“, „ČSSD se musí odparoubkovat“ či že se ČSSD musí stát „hnutím s širokým koaličním potenciálem“, odhaluje bohužel zatím její povrchnost.
Všechny tyto obecné cíle a proklamace jsem totiž slyšel během čtyř let z úst stejných lidí opakovaně. Když se však měli tito lidé zapojit do práce na změně ČSSD, anebo když měli konkretizovat, jak přesně a čím by ČSSD měla oslovit politický střed či mladé voliče, tak, až na čestné výjimky, jejich zápal ochladl a vyprchal. O to ostřejší pak byla kritika jakéhokoliv materiálu či iniciativy, která uvnitř ČSSD na toto téma vznikla a jež se velmi záhy stala těmto lidem záminkou pro útok na Jiřího Paroubka. Nejen z tohoto důvodu se zastavil i projekt modernizace ČSSD, který měl v praktické rovině řešit otázku schopnosti ČSSD oslovovat mladé a „středové“ voliče.
Pokud by se opět z důvodu malicherných vnitrostranických půtek měl s výměnou názorů přes média zastavit i proces vnitřního hledání cesty pro ČSSD, včetně prezentace konkrétních vizí jednotlivých kandidátů, pak ČSSD svoji krizi jen prohloubí. A to by, s ohledem na politický potenciál, který se ČSSD naskýtá, byla obrovská škoda.
***
Souboj o „Krakena“ je dnes střetem o interpretaci viníků volebního výsledku ČSSD
O autorovi| PETR DIMUN, autor je bývalý vedoucí sekce PR a marketingu ČSSD
