Při otevření novin není třeba pochybovat o tom, že jsou nyní v módě špatné zprávy. Kdo přinese horší zprávu, vyhrává. Není se čemu divit. Mediální svět čelí s rozvojem internetu stále větší konkurenci. Každý se snaží prosadit a musí být v něčem nej.
Katastrofické vize ovšem představují problém pro ekonomiku. Řada domácností až příliš podléhá médiím. Domácnosti se obvykle bojí nezaměstnanosti. Po přečtení špatných zpráv se leknou, že by se jich mohla v budoucnosti také týkat, a proto začnou šetřit. To se odrazí v nižších maloobchodních tržbách, což se nakonec projeví v propouštění. Domácnosti tedy svým strachem vyvolaly to, čemu se chtěly vyhnout.
Současná společnost ale již propadla davovému šílenství.
Čím více lidé šetří, tím více se v ekonomice zadrhávají kolečka. Bohužel to neplatí jen na úrovni domácností, ale i na úrovni celé ekonomiky. Manažeři se dostávají do vleku špatných zpráv a začínají se chovat stádně.
Pokračování na straně 8
Dokončení ze strany 1
Snaha zaujmout vede k tomu, že se řada institucí v dobrých časech vyjadřuje velmi optimisticky a v časech zlých naopak velmi pesimisticky. Instituce tak přispívají k tomu, že v dobách růstu rosteme rychleji a v dobách poklesu zase rychleji klesáme.
Vlivem fascinujících zpráv vznikají v ekonomice nereálná očekávání v obou směrech. Ta jsou po čase rozpoznána a dochází k vystřízlivění. Nemusíme chodit daleko. Stačí se podívat na naši politickou scénu. Některé zájmové skupiny již vidí pětiprocentní propad ekonomiky, a pokud se situace nebude lepšit, možná přijdou i s černější vizí, aby strhly více mediální pozornosti. Funguje to ale i obráceně. Před volbami, kdy byla ekonomika na vrcholu, slibovali politici, že bude růst ještě vyšší, jako kdyby to bylo dlouhodobě dosažitelné. Tyto zprávy se ale rychle šíří.
Příkladem toho, že se nyní nacházíme v období, kdy nikoho dobré zprávy nezajímají a všichni chtějí slyšet jen katastrofické scénáře, může být obchodování s korunou. Koruna minulý týden prudce oslabila na nejslabší hodnotu od listopadu 2005. Investoři totiž začali chápat celou střední a východní Evropu jako sud plný střelného prachu, který prý podle nich každou chvíli exploduje. V pozadí nervozity na trzích stála agentura Moody’s, jež uvedla, že recese v rozvíjející se Evropě bude kvůli velkým nerovnováhám drsnější než jinde a bude tlačit na ratingy finanční síly místních bank i jejich matek na Západě. Dopad pesimistické zprávy na oslabení koruny byl ohromný. O týden později ale agentura Standard & Poor’s uvedla, že Česká republika pravděpodobně přečká stávající krizi lépe než většina dalších zemí v regionu díky odolné soukromé spotřebě a relativně silným ekonomickým fundamentům. Na tuto dobrou zprávu už nikdo nereagoval.
Podobné to bylo, když jedna ze zahraničních bank pustila do světa zprávu, že očekává oslabení koruny až na 32,00 CZK/EUR. Argumenty domácích ekonomů, že je tento scénář krajně nepravděpodobný, nedostávaly v médiích moc prostoru. Jméno zahraniční instituce se přece jen ve zprávách vyjímalo lépe než jméno české instituce, jako kdyby toho někdo ze zahraniční mohl vědět o české ekonomice více než Čech. Málo prostoru se pak v médiích dostalo i zprávě, že právě ta samá zahraniční banka, která původně očekávala prudké oslabení koruny, změnila svou prognózu a doporučila svým klientům levnou korunu nakoupit. Někdo pak mohl mít i dojem, že zde šlo jen o informační kampaň záměrně destabilizující měnu. Možná to byla ale jen neznalost. I renomovaná zahraniční média včetně například Financial Times nebo The Economist totiž uváděla nepřesné zprávy. Zde se však nejspíš jednalo jen o neznalost zeměpisu a záměnu zemí.
Zajímavé je, že vlády si původně špatné zprávy nechtěly připustit. Když ale pochopily, že i z krize lze vytěžit politické body, přišly se záchrannými balíčky a naráz se začalo oficiálně mluvit o prudkém propadu. Ihned bylo o argument více, proč právě ta či ona vláda má přijít s rekordními výdaji.
Metoda oživení ekonomiky však nemusí spočívat jen v rekordních výdajích. Stačilo by jen zlepšit náladu. Po odstranění špatných investic by ekonomika mohla s optimismem růst rychleji než bez něj. To by mohl být případ obamamánie, která zatím dává lidem naději.
Z nejhoršího budeme venku, až se v ekonomice začnou ekonomové předhánět nikoli v tom, kdo bude prognózovat větší propad, ale kdo bude očekávat větší růst. Až se hlad společnosti po špatných zprávách nasytí, začnou lidé více utrácet. Média nejsou sice důvodem hospodářského cyklu, ale značně přispívají k jeho zvýraznění.
Vlivem fascinujících zpráv vznikají v ekonomice nereálná očekávání v obou směrech. Ta jsou po čase rozpoznána a dochází k vystřízlivění.
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
O autorovi| Vladimír Pikora, hlavní ekonom analytického domu Next Finance
