Jelikož je všeobecně známo, že pachatelé se vrací na místo činu, rozhodl jsem se s několika přáteli, že se letos o dovolené vrátím tam, kde jsem ji před třinácti lety trávil s rodiči. Tehdy jsem právě dokončil devátou třídu základní školy, má hlava byla pokryta bujnou blonďatou kšticí, a ačkoliv mé vyžrané pubertální tělo zdobil nejeden tukový polštář, poslední, co jsem řešil, bylo to, jak budu vypadat v plavkách.
Tak jsme se vydali do daňového ráje uprostřed Evropy, kde se ženy nebojí na ulici nosit pravé perly a na pláž se jezdí veřejným výtahem, aby si člověk v sandálkách Louboutin na schodišti nevyvrkl nohu. Monako bylo splněným snem puberťáka, který tehdy hltal každý díl Beverly Hills 902 10.
Gott, guláš a karimatky Nadšení mě ale přešlo už kdesi u Plzně, kdy kazetový přehrávač už podruhé chrlil matčiny oblíbené vypalovačky od Káji Gotta. Cestou do ráje samozřejmě nechyběly řízky v alobalu, kufr byl naplněný zavařeným gulášem, lunchmeatem v plechovce a dvěma pecny chleba pečlivě zabalenými v utěrce, aby se udržely řádně gumové.
Po příjezdu do Monaka jsme zaparkovali před zhruba 40patrovým domem, ve kterém nás čekal náš apartmán. Ten se rozprostíral v 16. patře na ploše 20 metrů čtverečních, a to včetně koupelny, kuchyně a balkonu. Polovinu bytu zaplnily naše konzervy a tu druhou pak válečné ležení složené z pěti karimatek.
Zmrzlina byla tehdy až za příslib ukončení prvního ročníku střední školy a bonusem našeho týdenního pobytu byl čerstvý meloun! Zhnusen rodinnou dovolenou na karimatkách jsem na protest trávil noci na balkoně, kde libozvučně kvákaly monacké žáby, což bylo mnohem příjemnější než chrápání rodinných příslušníků. Bloumal jsem ulicemi s dvaceti franky v kapse, míjel jsem Tiffanyho klenotnictví, které jsem znal jen z filmu, a zasněně jsem koukal do výlohy obchodu, který svým prapodivným názvem připomínal americkou televizní stanici Chanel 5. Tehdy jsem si přísahal, že se jednou do Monaka vrátím, a to ve velkém stylu.
Řízky od Jacobse Proto jsem se se třemi přáteli minulou sobotu vydal na cestu. Kufr auta namísto konzerv a lahváčů zaplnila naše garderoba, která čítala celkem 22 párů bot, 12 šatů, 10 slunečních brýlí, značkové džíny, obleky, košile, šperky, parfémy. Ani po zkušenostech z mládí jsem neodolal a do stylové papírové taštičky Marc Jacobs jsem si zabalil pár kuřecích řízků, což u mých módy znalých spolucestujících vyvolalo vlnu nevole. Řízky od Marca Jacobse jsou přece pořád jenom řízky – typický příklad čecháčkovství. Pronajali jsme si byt v centru Cannes, odkud jsme hned po příjezdu v našem nejlepším oblečení vyrazili do města. Míjeli jsme hotel Carlton, ve kterém Meg Ryan ve filmu Francouzský polibek prožila vášnivou noc. Kochali jsme se luxusním bulvárem, který z jedné strany lemovalo moře a ze strany druhé butiky Chanel, Gucci, Prada, Missoni, Dsquared2, Dolce & Gabbana.
Také pláže v Cannes jsou krásné, písčité a nehorázně drahé. Při vzpomínce na rodinnou dovolenou s plážovou karimatkou a deštníkem Coca-Cola jsem však raději vysolil nezbytný obnos a celý den si užíval lehátko a slunečník. Noční život bez sandálů Večer jsem si vzal tričko, které jsem si pořídil v Paříži, a stylové sandály ze Zary, jež tak nějak nenápadně připomínaly ty od značky Jil Sander. Když jsme celí voňaví a přepudrovaní přišli před hlouček černošských vyhazovačů, celí lační vstoupit do snového klubu, polil mě studený pot.
Drsný vyhazovač totiž zhodnotil můj outfit jako zcela nepřiměřený a vykázal mě s tím, že sandály se nosí na pláž, ne do klubu. Ale nevzdal jsem se a šel se domů převléknout do obleku a lakovek. To, co jsem uviděl v klubu, mě však utvrdilo v tom, že jsem pořád ten obtloustlý chlapeček z Čech. Kolem mě to vypadalo jako v zákulisí přehlídek: dokonalá těla, účesy, obličeje i oblečení. V tu chvíli mě napadlo, že kdybych vyrůstal v Cannes, nejspíš bych se se svým zanedbaným vzhledem musel jít dobrovolně utopit, pokud by mě ti modelové a modelky dříve neukamenovali. Druhý den jsem se probudil s bolestí hlavy a s předsevzetím, že hned jak dorazím domů, musím k holiči a na manikúru. Zároveň jsem si slíbil, že denně uběhnu alespoň 5 km a udělám 100 sedů lehů. Ale protože to všechno něco stojí a nepočítal jsem, že se mě ujme nějaký zhýralý milionář s jachtou, viděl jsem svou jedinou možnost v monackém kasinu.
Ve 40 stupních jsme se vydali do Monaka a tam pln napětí a hráčské vášně jsem se usadil k ruletě a vyměnil si za 50 eur žetony. Začalo se mi dařit a má sázka se náhle zdvojnásobila. V euforii jsem své černé a oranžové žetony sázel na hrací plochu jeden za druhým, když jsem náhle zjistil, že nemám nic. Ačkoliv jsem byl ze svého hráčského neúspěchu mírně zdeptaný, má duše byla plně uspokojená, protože i tak se mi splnil dávný sen, kdy jsem tehdy jen mlsně pokukoval na budovu kasina a představoval si, jaké to asi je... Ale byl jsem tam: namísto zírání do výloh butiků jsem v nich i nakupoval a užíval si společnost překrásných a pozitivně nabitých lidí.
Po týdnu na Riviéře jsem se jen tak ze zvědavosti podíval na svůj účet, který byl o jednu výplatu chudší. To, z čeho normálně žiji celý měsíc, bylo pryč. A jediné, co mi zbylo, byly zážitky a papírová taška s džínami Dsquared2.
***
Napadlo mě, že kdybych vyrůstal v Cannes, nejspíš bych se se svým zanedbaným vzhledem musel jít dobrovolně utopit
