S cestovní kanceláří za hranice předběžné opatrnosti
Populárním sloganem Evropy je předběžná opatrnost. Předběžná opatrnost velí odmítat jadernou energii. (Co až to bouchne? A kam s odpadem?) Předběžná opatrnost velí vybíjet stáda dobytka (nemoc šílených krav) či chovy drůbeže (ptačí chřipka). Předběžná opatrnost velí odložit vstup Rumunska a Bulharska do schengenského systému bez hraničních kontrol. (Co až nás zaplaví Romové?) Pamatujete na loňský výbuch sopky Eyjafjöll? Předběžná opatrnost zastavila lety v Evropě od Islandu po Řecko. Jak to, že v případě evropské turistiky do Egypta předběžná opatrnost neplatí?
Turisté jsou dobrým měřítkem toho, zda v nějaké zemi hrozí jen neklid, nebo skutečný průšvih. Dejme tomu, že Evropa - její občané i instituce - dobře odhadla realitu v Egyptě. Ale proč neevropské země výstrahy dávají? Izrael stáhl své turisty už v pátek. Amerika vysílá pro své občany zvláštní letadla. Totéž dělá Turecko - a tamní vláda umírněných islamistů jen tak nepodlehne panice. Pouze Evropa, její instituce i státy, jen povšechně varuje před cestami do Káhiry, ale na turismus do Egypta se obecně tváří jakoby nic.
Možná Evropa jen nechce ohrozit své vlastní cestovky: vydá-li evropský stát zákaz cest do Egypta, jejich klienti nemusí platit storno. Možná chce udržet své středomořské partnerství, francouzskou vazbu na arabský svět. Jisté je, že na to, jak riziková situace v Egyptě panuje, nechává Evropa až překvapivě rozhodnutí na každém člověku osobně. Podle čeho se lidé rozhodují? Snad podle peněz už investovaných do zájezdu. Snad podle zpravodajství, jež fandí revoluci a do poslední chvíle pomíjelo hrozby, třeba uprchlých vězňů (Al Džazíra). Inu, každý svého štěstí strůjcem, ale není náhodou v případě cest do Egypta předběžná opatrnost na místě?
