Spletitá cesta k názvu Deneb V pondělí 22. září v 17 hodin a 44 minut našeho času se Slunce ocitne přesně na nebeském rovníku v souhvězdí Panny. Nastane tak podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Máme tudíž jednu z posledních možností podívat se na některé nápadné objekty typické pro letní oblohu.
Například na nejjasnější hvězdu Labutě – Deneb (alfa Cygni), která tvoří spolu s Vegou z Lyry a Altairem z Orla takzvaný Letní trojúhelník. Není to sice souhvězdí, ale na světlé, třeba městské, obloze své opodstatnění rozhodně má.
Deneb je učebnicovým příkladem, jak spletitá byla cesta ke jménům nápadných stálic severní hvězdné oblohy. Ve 14. století našeho letopočtu totiž evropští učenci překládali z arabštiny významná díla starověku, jejichž řecké a latinské originály byly mezitím navždy ztraceny. Mezi ně patřil i soupis tehdejších znalostí matematiky a astronomie „Megalé syntaxis“ (též „Almagest“) sestavený kolem roku 150 našeho letopočtu řeckým astronomem Klaudiem Ptolemaiem. Zde uvedený katalog 1022 stálic se vzápětí stal základním kamenem pro hvězdáře celého světa. U každé hvězdy byl uveden popis polohy v obrazci daného souhvězdí, souřadnice a „velikost“, charakterizující její jasnost.
Klaudius Ptolemaios přitom nejjasnější stálici souhvězdí Labutě popsal jako „jasnou hvězdu na chvostu ptáka“. Arabové toto označení přeložili na Al Dhanab al Dajajah, z čehož při zpětném překladu do latiny zůstalo jenom zkomolené slovíčko Deneb.
V roce 1603 se u nápadných hvězd poprvé objevila malá řecká písmena. Německý hvězdář Johann Bayer označil stálice v jednotlivých souhvězdích. Začátek abecedy posloužil k identifikaci těch jasnějších, konec abecedy naopak těch slabších (není to ale striktní posloupnost). K tomuto písmenu se nyní přidává latinský název souhvězdí skloňovaný ve druhém pádu (někdy jen třípísmenná zkratka). Deneb z Labutě má tudíž označení alfa Cygni (resp. alfa z Labutě), nebo zkráceně alfa Cyg.
Deneb je sice na první pohled nejslabší hvězdou obrazce Letního trojúhelníku, ve skutečnosti se ale řadí mezi tzv. veleobry a představuje jednou z nejvzdálenějších hvězd, kterou můžeme vidět bez dalekohledu. Leží zhruba tři tisíce světelných roků daleko a její zářivý výkon se vyrovná 150 tisícům Sluncí.
***
Mapka zobrazuje hvězdnou oblohu začátkem září ve 23 hodin, v polovině měsíce ve 22 hodin a koncem září ve 21 hodin. Při pozorování držte mapku nad hlavou tak, aby k zemi směřovala ta světová strana uvedená na okraji, ke které stojíte čelem. Hvězdy zakreslené u okraje mapky uvidíte před sebou, hvězdy poblíž středu máte přímo nad hlavou a hvězdy u protějšího okraje můžete spatřit za sebou. Na obloze se lze orientovat podle nápadných skupin hvězd, které jsou pro přehlednost spojeny čárami. O souhvězdí ale nejde - těmi se v astronomii myslí pevně stanovené části oblohy. V mapce není vyznačen Měsíc, jehož poloha se každý den mění. Vlivem otáčení Země se souhvězdí pohybují rychlostí 15 stupňů za hodinu od východu k západu. Stačí proto mapu pootočit o patřičný počet stupňů (délka a směr pootočení jsou vyznačeny šipkou). Například začátkem září ve 24 hodin pootočíme mapu o 15 stupňů.
Pohled nad jižní obzor, kde lze 9. září večer pozorovat planetu Jupiter a Měsíc. Velikost obou kotoučků je oproti skutečnosti Orel výrazně zvětšena.
O autorovi| JIŘÍ DUŠEK, Autor je astronomem ve Hvězdárně a planetáriu M. Koperníka v Brně
