Jméno Havel se stalo se spojovníkem pro dva nesmiřitelné tábory. Jedni vyznávají jeho prvotní ideály pravdy a lásky i myšlenku občanské společnosti. Současná společnost je podle nich konzumní a příliš zpolitizovaná. Vlády se ujali technokrati bez jakékoli vize a Česko rezignovalo na obranu lidských práv. Svými oponenty z druhého tábora jsou posměšně nazývání „havloidi“ nebo „pravdoláskaři“.
Podle kritiků Václava Havla ale první český prezident a tedy i jeho „pohrobci“ ztělesňují téměř vše špatné, co lze v naší společnosti najít. Povýšenost, elitářství, poklonkování USA, podporu Izraele, intelektuální pokrytectví. Právě Havel podle nich už na počátku 90. let položil první kameny na cestě Česka do pekla. Jeho role je zveličována a sametová revoluce proběhla jinak, než jak se prezentuje.
Argumentace Havlem se používá i při sporech, hádkách a debatách o zcela jiných tématech. Právě na jeho postavě se totiž mohou jasně profilovat i současná hnutí či ideologie. A ať už si o něm myslíte cokoli, už tím je určitě výjimečný...
Co byste vy, po čtyřech letech od jeho smrti, Václavu Havlovi vzkázali? Redakce serveru Lidovky.cz vám to dovolí na speciálním vzkazovníku.
Napište svůj vzkaz Václavu Havlovi |
Václav Havel
Havel pocházel ze známé pražské podnikatelské a intelektuálské rodiny Václava M. Havla. V 60. letech 20. století působil v Divadle Na zábradlí, kde jej proslavily hry Zahradní slavnost (1963) a Vyrozumění (1965). V době kolem Pražského jara prosazoval zavedení demokratické společnosti, po násilném potlačení reforem vojenskou invazí států Varšavské smlouvy jej postihl zákaz publikovat a stal se jedním z disidentů, kritiků tehdejšího normalizačního režimu.
Vystupoval na obranu politických vězňů a stal se spoluzakladatelem a jedním z prvních mluvčích občanské iniciativy za dodržování lidských práv Charta 77. To upevnilo jeho mezinárodní prestiž, ale také mu vyneslo celkem asi pět let věznění. V této době kromě dalších divadelních her napsal i vlivné eseje, například Moc bezmocných (1978).
Po vypuknutí sametové revoluce v listopadu 1989 Havel spoluzakládal Občanské fórum a jako jeho kandidát byl 29. prosince 1989 zvolen prezidentem Československa. Měl zásadní vliv na směřování země k parlamentní demokracii a zapojení do politických struktur západní civilizace. V roce 1992 se mu však nepodařilo zabránit rozpadu československého státu na dva samostatné státy, Českou republiku a Slovenskou republiku.
Od roku 1993 byl po dvě funkční období prezidentem ČR. Jako prezident vyvedl Československo z Varšavské smlouvy (1. července 1991) a výrazně přispěl ke vstupu nástupnické České republiky do Severoatlantické aliance (NATO) v březnu 1999. Havel výrazně prosazoval také přijetí České republiky do EU, uskutečněné v roce 2004 po jeho odchodu z funkce prezidenta.
Jako literát se Havel světově proslavil svými dramaty v duchu absurdního divadla, v nichž se mimo jiné zabýval tématy moci, byrokracie a jazyka, a rovněž svým esejistickým dílem. V esejích a dopisech z vězení se vedle politických analýz zabýval filozofickými otázkami svobody, moci, morálky či transcendence. Věnoval se také experimentální poezii; jeho sbírka Antikódy obsahuje básně psané především v 60. letech 20. století.
Velkou část života prožil Havel s manželkou Olgou, po její smrti v roce 1996 se o rok později oženil s populární českou herečkou Dagmar Veškrnovou.
