Přichází několikrát i během roku, ale nejčastěji v únoru. Mizerná nálada, která nemá nic společného s počasím.
Příčinou jsou záběry z cesty českých hokejistů za zlatem v Naganu, které Česká televize recykluje s železnou pravidelností už dvanáct let. Žádná fotbalová Anglie 1996, Portugalsko 2004, jen Nagano 1998 na všechny způsoby.
Znám to už nazpaměť. Neskutečný obrat s Američany, nájezd Patery, kterého Patrick Roya vůbec nezná, Svobodova rána z kanonu v čase 48:08 i „přepsané dějiny“ Roberta Záruby.
Jsou to krásné vzpomínky, jenže neustálým opakováním už dávno devalvované. Hokej jsem ale kvůli Naganu nezatratil. Naopak. Olympiáda ve Vancouveru a rozesmátá tvář Jaromíra Jágra je novou nadějí, že do nekonečného archivu ČT 4 snad letos konečně přibude další parádní kousek.
Takže: hodně štěstí do Vancouveru a bojujte i za mě. Ať příští rok nemusím po třistašedesátésedmé znovu koukat na Nagano.
