Za ústupky stávkujícím se draze platí
Na první pohled je to stejné, ve skutečnosti ale úplně jiné. Ve Francii se jako každý podzim zostra stávkuje. Tentokrát to ale bude trvat dlouho, což dobře ví jak odboráři, tak prezident Nicolas Sarkozy. Francouzi se bouří proti důchodové reformě, která počítá s tím, že do penze se už nebude moci odejít v 60, ale nejdřív ve 62 letech. Vzbouřenci jsou nebývale důkladní. Aby zemi ochromili, zablokovali rovnou sklady pohonných hmot. Vyrábí jen dvě z dvanácti rafinérií a na suchu už jsou nejen některé čerpací stanice, ale i pařížské letiště Orly. Stávky jsou tradičně společensky nakažlivé, takže k odborářům se přidali studenti, obávající se, že jim pracující šedesátníci vezmou práci. Sarkozy na vzbouřence vysílá policii.
Jeho popularita je na historickém minimu a vyhlídky do příštích voleb nevalné. Prezident, známý sklony k populistickým gestům, ale ví, že tentokrát nemůže vyjednávat a ustoupit. Kdyby to udělal, země se obratem dostane do vážných problémů. Investoři kupující francouzské dluhopisy mají přesně spočítané, do jak hlubokých schodků se bez reformy důchodů Paříž propadne. Francie by zanedlouho přišla o nejvyšší rating a dluhy by obratem podražily o miliardy eur.
Ve stejné pozici jako Sarkozy jsou všichni ostatní, Petra Nečase nevyjímaje. Doba se přiostřila. Dnes už se nevaruje a nedoporučuje. Po ústupku od zásadní reformy přichází rychlá reakce a snížení ratingu. Investory celkem nezajímají naše vnitřní speciality jako povodňová nebo solární daň, o něž se koalice tak vášnivě pře. Ostře sledovaná jsou tři témata: penze, zdravotnictví a celkové dluhy. Premiér i jeho ministr financí to ví stejně dobře jako Sarkozy.
