Na kongresu ODS se podařilo měnit formu i obsah
Jsou dvě analýzy revoluce, která se v neděli udála v ODS, a navzájem si konkurují. Podle té první neměly dohody uzavírané před kongresem krajskými bossy nikdy takovou sílu, jak se nám bossové pokoušeli namluvit. Volba byla tajná a v hlasovací místnosti delegátům lístky nikdo kontrolovat nemohl.
Podle druhé analýzy dohody skutečně uzavřeny byly a začaly by platit, nebýt diletantského projevu Davida Vodrážky, který neunesl svou papírovu favorizaci a o důvěru delegátů si nedokázal pořádně říct. Svým vystoupením v sále vyvolal všeobecné zděšení, v tom zděšení se soustava mocenských dohod zhroutila a místo nich nastoupila delegátská volenka.
Propadat nejdřív fatalismu, že je všechno hotové už před kongresem, a pak uvěřit na osudovost projevů, je ovšem odezdikezdismus. Kdyby dohody krajů skutečně byly tak pevné, jak se nám před kongresem odevšad servírovalo, nemohla by s nimi bývala jedna nepovedená řeč otřást. Vodrážka sice mluvil o něco hůř než skoro všichni ostatní kandidáti, byla to ale pořád tatáž špatná kvalita. Kdyby vypadl řekněme ostravský Pavel Drobil, taky by to šlo svést na momentální výpadek za mikrofonem.
Blesk má nového hrdinu Víc než na hlasovacích kartelech a speechwriterech zřejmě záleželo na takzvaném lidském faktoru. I mezi občanskými demokraty se konečně objevuje poptávka po osobní autenticitě. Bylo otázkou času, kdy ty lidi začne urážet pohled na bossy, jak se vytahují, že už si všechno důležité sjednali mezi sebou, že obstarají vnitřek i fasádu, a přitom si ani na té fasádě nedali záležet. Nakonec si i ODS všimla, že po všem, co prasklo na různé její předáky i na poměry v jednotlivých krajských organizacích, už nevypadá jako standardní politická strana, ale spíš jako přelud.
Petr Nečas toho o špinavém stranickém prádle musí vědět mnohem víc, než by na veřejnosti připustil, ne nadarmo byl dlouhá léta součástí stranických špiček. Ve starém vedení, kde se posledních deset měsíců střídavě kázalo proti kmotrům jen proto, aby se pak s jedněmi piklilo proti druhým, a kde se ta mocenská bída maskovala chatrnými pohádkami o zadržování ruské expanze, ale působil nepatřičně. S Nečasem se táhne pověst suchara, která mu je pochopitelně nepříjemná a kterou se snaží přebít nuceným žertovaním. Při vší té snaze ale nezapře svou pravou podstatu, jíž se vymykal: totiž že to je vážný člověk, který si myslí to, co říká. Za serióznost by se člověk jistě neměl stydět. Mezi občanskými demokraty ovšem poptávka po serióznosti začala sílit teprve tváří v tvář špatným preferencím před volbami. Prvním plodem toho uvědomění byla před čtvrt rokem výměna lídra. Bohužel se neobešla bez účelovosti a zrady na Topolánkovi – a hlavně byl nový pořádek provizorní. Teprve po historickém výprasku ve volbách proces uvědomování zásadně pokročil. V Clarionu se nehlasovalo proti Vodrážkovým řečnickým schopnostem, ale proti špatné pověsti strany, kterou už kritické množství pozorovatelů považovalo za loutkové divadlo. ODS platila a ještě pořád platí za spolek nabobů, kteří mají v ruce paklík pětitisícovek a v garáži džípa s mafiánskou espézetkou. Nečasovi se tuto vražednou image daří nabourávat. Včerejší Blesk nesl v záhlaví foto předsedy s titulkem „Bravo! Zatočil s kmotry.“.
Kalouskovo spaní Do jaké míry je ale Nečasovo vítězství nad neviditelnými strukturami skutečné? Neukázalo se snad při bolestivém odstavování Topolánka, že jestli v ODS na někom záleží, je to Výkonná rada? Teprve té se Topolánek zalekl, grémium tvořené kromě předsedy i pěti místopředsedy a třemi šéfy poslaneckých frakcí ho dva dny předtím k rezignaci nepřinutilo. Jenže právě do Výkonné rady se tuto neděli nenápadně propasírovali i kmotříci, jejichž koně pár hodin předtím ukázkově propadli.
Ano, před dveřmi tohoto orgánu bude Nečasův vliv zřejmě slábnout. Rada se ovšem za normálních okolností stačí sejít tak jednou za měsíc, zato grémium jedná každý týden. Skutečnou politiku může tedy předseda pohodlně určovat s tou pěticí místopředsedů, kterou mu schválil kongres. Nebylo to tedy jen potenciální vítězství formy, ale i obsahu.
Na to, aby vypadala ve stejnou chvíli kompetentně i počestně, měla až doposud takřka monopol vzácně se doplňující dvojice Kalousek/Schwarzenberg. Je pravděpodobné, že Miroslav Kalousek bude teď mít spánek o něco těžší. Nečasovská obroda ODS by totiž časem mohla vyvážit i efekt Schwarzenberg – a jestli se TOP 09 bude zaplétat do válek o ekologický supertendr a o další zakázky pro nenasytnou firmu Kapsch, snad i převážit.
***
I ODS si všimla, že po všem, co prasklo na různé její předáky i na poměry v jednotlivých krajských organizacích, už nevypadá jako standardní politická strana, ale spíš jako přelud
O autorovi| DANIEL KAISER komentátor LN e-mail: daniel.kaiser@lidovky.cz
