Vroce 1993 došlo na Letní filmové škole v Uherském Hradišti k menší přestřelce ve Filmových listech, informačním bulletinu, vycházejícím během tohoto festivalu. Kritik Jan Lukeš se tam rozčílil nad drzostí začínajícího čtyřiadvacetiletého filmového publicisty, který se ho zeptal, zda za příspěvky do Filmových listů dostane zaplaceno. Tím mladým publicistou byl Ondřej Zach, dnes generální ředitel HBO Česká republika.
„To bylo vlastně jen nedorozumění, a nebýt vás, tak bych si na něj už ani nevzpomněl. Ale tehdy se rozvinulo do takové obecné debaty o zpupnosti mladé generace a dobře to dokumentovalo rodící se generační rozpor,“ vzpomíná dnes Ondřej Zach na „kauzu“ Uherské Hradiště. „Zpupní jsme určitě byli. Jako každá nová generace. Ale asi to mohlo být i horší. I dnes pořád rozumím svému dotazu - začal jsem se tehdy žurnalistikou právě živit a každá koruna byla dobrá. Na druhou stranu dnes také zpětně chápu, jak nepochopitelné to bylo generaci, která řadu let podrývala bolševický režim tím, že v šedé zóně jeho tolerance organizovala kulturní akce, a dělala to s velkým osobním nasazením i obětavostí a samozřejmě bez jakéhokoli profitu. Pro nás bylo snadné nějak přirozeně zahučet rovnýma nohama do kapitalismu, zatímco generace našich předchůdců se s tím přechodem vyrovnávala podstatně hůř.“
Rok po tomto malém extempore si Ondřeje Zacha, působícího tehdy jako kritik v měsíčníku Cinema, vyhlédla filmová historička Eva Zaoralová. Její tým právě začínal organizovat Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary. Zach se pak na jeho přípravě podílel čtyři roky. „Jak v oblasti světového filmu, tak i praktického managementu to byla ta nejlepší škola. Jako každá živá akce se festival neobešel bez jistého dílu improvizace, ale bylo poučné poznat, že se nedá stavět jen na ní. O to víc oceňuji, když teď po patnácti letech vidím, jak karlovarský festival běží jako hodinový stroj. My měli zkušeností minimum, spoustu věcí jsme zjišťovali za pochodu, ale to zároveň celé akci dodávalo nepopiratelný půvab dobrodružství.“
V roce 1996 pak nastoupil do akvizičního oddělení televize Nova, jemuž později začal i šéfovat. Když televize vydělila nákup pořadů do externí společnosti AQS, řídil tuto společnost. „Schizofrenie to pro mě nebyla, šlo jenom o jinou cílovou skupinu,“ usmívá se při otázce, zda coby absolvent filmové vědy na Filozofické fakultě UK a spolutvůrce programové náplně karlovarského festivalu nevnímal schizofrenně, že Novu asi zajímají úplně jiné pořady, než jakým se do té doby věnoval. „Navíc si nemyslím, že by mezi pořady, které jsme pro Novu nakupovali, nebyly zajímavé - minimálně z určitého úhlu pohledu. I jako kritici jsme vyznávali, že film má smysl pouze tehdy, má-li své diváky.“ Divoký rozchod tehdejšího ředitele Novy Vladimíra Železného se společností CME sám Zach neprožíval nijak dramaticky (Železný ovládal firmu CET 21, která držela licenci k vysílání, CME společnost ČNTS, jež vysílání de facto provozovala. V srpnu 1999 se Železný kvůli hrozbě prodeje Novy odstřihl od ČNTS a rozjel vlastní vysílání z Barrandova). „Obchodním partnerem AQS byla od začátku CET 21, takže jsem neměl žádné vnitřní dilema s loajalitou, které jinak musela řešit třeba řada lidí z ČNTS,“ vzpomíná Zach.
V jednom však toto období přece jen hodně výjimečné bylo - Železný neměl co vysílat, protože vysílací práva na většinu programové náplně zůstala CME. Zach měl za úkol postavit znovu celý nákup. „Aniž bych se chtěl stavět na kteroukoli stranu toho starého sporu, je pravda, že lidi, kteří odešli za Železným, vydupali nové vysílání ze země v primitivních podmínkách za neuvěřitelně krátkou dobu. Televize je obrovský žrout mnoha hodin programu denně. Během pár týdnů jsme museli vyhledat, nakoupit a dovézt pořady, což běžně trvá několik měsíců,“ vzpomíná. Začal proto tím, že hledal věci, které se daly rychle dodat a měly už existující českou verzi. Na to, zda to jsou či nejsou divácké taháky, se v tu chvíli neohlížel. „Nejdřív musíte najít partnery, kteří jsou schopni vám obstarat velké programové balíky, abyste měl rezervu. Až pak si můžete začít vymýšlet,“ říká.
O několik let později se Nova vrátila pod CME a ta Zachovi nabídla pokračovat v nákupu práv v rámci televizní struktury. „Přijal jsem to a s částí týmu jsem tam přešel, vrátil se do stejné řeky, ale brzy jsem zjistil, že to byl jaksi doslova krok zpátky. Tak jsem hledal něco jiného.“
Když jej tedy oslovil s nabídkou filmový kanál HBO, neměl manažer důvod váhat. Generálním ředitelem české pobočky HBO se stal před dvěma lety. „HBO jako filmový kanál patří mezi tematické kanály, což jej činí mnohem svobodnějším než terestrické televize. Navíc význam tematických kanálů roste celosvětově, a pro náš trh to platí dvojnásob. Dlouhá léta byl kabelový trh v Česku velmi omezený, ale s příchodem satelitních a nyní také IPTV technologií se dal znovu do pohybu. Můžete to vidět na grafech sledovanosti - kolonka ,ostatní‘, kam patříme, dnes dosahuje sledovanosti 15 až 18 procent. Ještě před rokem to bylo osm procent a v dobách, kdy jsem byl na Nově, maximálně kolem tří procent. Takže to nepochybně zlom je a obrovsky to zvyšuje naše možnosti.“
I výsledky na českém trhu vedly k tomu, že byl Zach koncem dubna povýšen do funkce viceprezidenta HBO Central Europe pro vysílání programů a akvizice. „Myslel jsem, že už jsem se programového nákupu jednou provždy zbavil, že už to dělat nebudu,“ směje se. „A jsem zase v tom.“
***
ONDŘEJ ZACH
Rodina: „Mám.“ Auto: Subaru Oblíbená hudba: „S přibývajícím věkem čím dál tišší hudba.“ Volný čas: „V klidu.“ Dovolená: „Dům ve Francii. A golf kdekoli.“
