Studentky pražského Gymnázia Na Zatlance Eliška Zaepernicková a Renata Fantová se nedávno vrátily z italského Turína, kde reprezentovaly svou školu - a vlastně také Českou republiku - na jednání evropského parlamentu mládeže EEYP (Erasmian European Youth Parliament). Během několikadenního jednání, kterého se zúčastnily dvě stovky studentů z patnácti evropských zemí, se ale dozvěděly zajímavé věci i o sobě, české národní povaze a českém školství.
* LN Není těch evropských parlamentů mládeže víc?
Renata: Jsou dva. Tenhle založilo nejstarší holandské gymnázium, jmenuje se Erasmovo. To oslovilo naši školu.
* LN Jak jste se do Turína dostaly zrovna vy?
Eliška: Kdo měl zájem, přihlásil se. Letos se hlásilo kolem dvaceti studentů. Vybírali naši učitelé. Záviselo to hlavně na angličtině, ale i na všeobecných znalostech a schopnostech.
* LN Kolik lidí se parlamentu mládeže zúčastnilo?
Dvě stovky studentů z patnácti evropských zemí. Nešlo přitom jen o země Evropské unie. Byli tam i Švýcaři a Turci.
* LN Jeden z vašich spolužáků, který byl ve skupině také, si v časopise pro budoucí účastníky EEYP trochu stýská na jazykovou bariéru. Prý nebylo snadné prosadit se především mezi těmi, pro něž byla jednací angličtina rodným jazykem.
Renata: To je pravda. Ono nešlo jen o to, že tam byli rodilí mluvčí, kteří se nijak nesnažili přizpůsobit se těm druhým. Chtěli být nejlepší a nebrali až takové ohledy na to, že jim někdo nerozumí. Hrozně stáli o titul nejlepší debatér. Většina z nich má navíc za sebou dost slušnou debatní praxi. Třeba v britských školách bývají běžné debatní kluby, pořádají se tam různé debatní soutěže. Je taky zřejmé, že mluvenému projevu je věnována dost velká pozornost i při běžné výuce.
* LN Jaké bylo téma tohoto jednání studentského parlamentu?
Eliška: Udržitelný rozvoj ve městech.
* LN Mohli jste se na ně nějak připravit?
Eliška: Ano. Na Facebooku byla dokonce založena skupina, kde jsme se mohli dávat dohromady s jinými delegáty. Už předem jsme totiž věděli, v jaké komisi budeme pracovat.
* LN Šlo o soutěž?
Renata: Vlastně ano. Nejlepší debatéři dostali stipendium na čtrnáctidenní pobyt v mezinárodní škole v některém státě, který si sami vybrali.
* LN Kdo vyhrál?
Eliška: Angličan a Holanďanka.
* LN Rozlišovalo se při vyhodnocení mezi rodilými a nerodilými mluvčími?
Renata: No, asi chtěli, aby zvítězil jeden nerodilý. Kdyby tomu tak nebylo, nejspíš by zvítězili dva Angličani. Právem. Měli projevy hodné prezidentů.
* LN Co jste se tam o sobě dozvěděli jako čeští studenti?
Renata: Že nejsme zvyklí obhajovat své názory a prosazovat se. Oni jsou vychováváni s tím, že vědí: budu chtít být manažer nebo třeba podnikatel, musím se naučit prosazovat.
* LN Liší se podle vás v ambicích jednotlivé národy?
Renata: Máme pocit, že nejambicióznější jsou Angličani a Holanďani. Méně bylo slyšet třeba o Irech. Holanďani mají velkou výhodu, že nejsou bráni jako rodilí mluvčí, ale přitom mluví anglicky skoro jako rodilí mluvčí. Snad od páté třídy mají půlku předmětů v angličtině.
* LN Zaznamenali jste další rozdíly mezi jednotlivými národnostmi?
Renata: Byl hodně vidět rozdíl mezi západní a dřívější východní Evropou. Ale měli jsme pocit, že z té východní jsme se prosazovali nejvíc my. Byli jsme prostě nejvíc vidět.
* LN Co jste se dozvěděli o politice?
Renata: Že to není tak snadná práce, jak se mnohým zdá. Že za tím závěrečným schvalováním rezolucí nebo třeba zákonů je spousta dřiny. Kdo to nezkusí, asi se to nedozví nikdy.
* LN V čem spočívala vaše práce v parlamentu mládeže?
Renata: Byli jsme v komisích, které vypracovávaly k tématu udržitelnosti rezoluce z různých hledisek. Já třeba byla v komisi pro vzdělávání a práci. Na rezoluci jsme dělali skoro týden. Shrnuli jsme problémy, diskutovali o nich. O rezolucích se pak na závěr dva dny diskutovalo. Tam šlo hodně o jazyk. Eliška: Když třeba nějaký Angličan napadl rezoluci a proti němu vystoupil někdo, kdo nebyl rodilý mluvčí, bylo vidět, že ten Angličan drmolí trochu schválně, aby oponenta vyvedl z rovnováhy a zvítězil nad ním.
* LN Pochopili jste, proč poslanci parlamentu někdy při jednání usínají?
Eliška: Já ano. Renata: Pro mě to nudné nebylo ani chvíli. Debata byla přínosná.
* LN Má na prosazení se při takové akci vůbec šanci český student, který není bilingvní?
Eliška: Já mám spíš němčinu, v angličtině tak dobrá nejsem, ale v zásadě jsem rozuměla. Renata: Já se dopracovala k plynulé angličtině sama, aniž bych navštěvovala bilingvní školy nebo byla z bilingvní rodiny.
* LN Co jste se dozvěděli o našem školství?
Eliška: Že je pořád ještě hodně izolované a sází spíše na učebnicové vzdělání. Renata: Že se u nás nepodporují ambice.
* LN Je to problém školství, nebo spíš národní povahy?
Eliška: Je to dané i národní povahou. Ale učitelé taky nějak moc nepodporují ty, kteří se snaží reprezentovat. Já třeba byla na parlamentu mládeže už podruhé a pokaždé mi třídní řekla, že bych se měla spíš víc učit. Renata: Je to asi i národní povaha. Máme strach z neznámého, ze ztrapnění. Je na nás ale patrný i ten skluz, který jsme nabrali komunistickým režimem. A s ním spojenou nedostatečnou jazykovou výbavou.
* LN Neměla by se část předmětů učit v angličtině i na našich školách?
Renata: Určitě. Čeština by tím zkrátka nepřišla.
* LN Myslíte, že taková obava ve školách existuje?
Eliška: Obávám se, že ano. Ale zbytečně. Já jsem třeba napůl Němka, po tátovi, mluvím tedy dobře německy, ale nemám pocit, že bych nezvládala češtinu nebo nebyla vlastenka.
* LN Přivezli jste si z jednání ještě něco jiného?
Eliška: O přestávce po spolužácích uklízím igelitové pytlíky poschovávané v lavicích. Doma je mi líto každého papíru, který mám vyhodit, když je na něm ještě trochu volného místa. To ten udržitelný rozvoj, o kterém jsem celý týden slyšela a přemýšlela. A nejsem sama. Jak jsem zjistila, desítky lidí v Británii, Irsku, Turecku, Itálii, Holandsku, Rumunsku, Německu, Belgii, Švýcarsku, Španělsku, Polsku i Maďarsku mají stejné příznaky.
***
Profil Povolání: studenti
* Eliška Zaepernická (17) a Renata Fantová (17) studují třetí ročník Gymnázia Na Zatlance v Praze. Eliška ráda píše a chce studovat germanistiku, Renatu účast na parlamentu mládeže utvrdila v tom, že chce dělat politiku.
