Legendární rockový kytarista Jeff Beck oslavil v červnu šestašedesátiny a hýří aktivitou: po předloňském CD i DVD záznamu klubového koncertu Perfoming This Week... vydal brilantní a výběrem materiálu překvapivé album Emotion And Commotion.
Rock rovná se elektrická kytara, hutná, břitká, drzá a vzrušující. V 50. letech, kdy se epidemicky počala šířit, si ovšem nikdo neuměl představit, jak široké spektrum zvukových a výrazových možností skýtá. V následujícím desetiletí je revolučně odkryl Jimi Hendrix, ale na scéně už stáli další dobrodruzi. Londýnskými Yardbirds prošli hned tři veledůležití: Eric Clapton, Jimmy Page a Jeff Beck.
Po zániku Yardbirds byl Beck jedním z porodníků hard rocku, ale povahově složitý kapelník Jeff Beck Group s Rodem Stewartem neudržel a mezitím kamarád Page, lídr příbuzných Led Zeppelin, opanoval vzdušný prostor. Beck mávl rukou a věnoval se napříště hlavně instrumentální hudbě. Když po pár letech tápání získal kontrolu nad podobou svých desek, mohli jsme si gratulovat, že nechal pravověrnou „tvrďárnu“ plavat.
Jasná stará páka Jako kluk obdivoval Lese Paula a brilantní hráče nashvillské country, později propadl blues, které ale značně prorockoval. A vždy tíhl k mohutným melodiím i k vážným kompozicím – druhdy natočil svou variaci Ravelova Bolera. Postupem času vyvinul osobitou techniku hry, sestavenou z řady prvků, včetně užívání prstů pravé ruky bez trsátka. Mistrovsky zkrotil zpětnou vazbu do pevné součásti svého stylu, v němž je důležitá minuciózní práce s vibrační pákou.
Věčný experimentátor Beck má záhadné hudební myšlení, a tedy neobvyklý výběr tónů i jedinečný zvuk, často dost agresivní, po kterém je okamžitě rozpoznatelný. Na posluchače se buď řítí tlupa Avarů křížená s Marťany, anebo je naopak obestřen průzračnou lyrikou. V obou případech jde hlava kolem.
Pověst originální osobnosti potvrdil ve druhé půli 70. let alby Blow by Blow a Wired i účastí na desce Jeff Beck with the Jan Hammer Group Live. Inspirace jazz rockem, především Mahavishnu Orchestra, je v tomto období patrná, ale původně sférické elektrické fusion opatřil Beck rockovou zemitostí. I když sáhne po jazzové kompozici Charlieho Minguse Good Bye Pork Pie Hat, původní složitou harmonii prořeže a soustřeďuje se na téma, v němž kytara zpívá jako bájné sirény. A dodnes má v repertoáru baladu Stevieho Wondera Cause We’ve Ended As Lovers, již otevírá paví křik Beckova Stratocastera a melodie se pak nese málem sama. Na jiných snímcích kapela jede v důrazných figurách a Beck vypouští plameny pekelné. Točil bych hned znovu K letošnímu Emotion And Commotion přistoupil až staromódně, když vedle osvědčených spoluhráčů, např. bubeníka Vinnieho Colaiuty, basistky Tal Wilkenfieldové a klávesisty Jasona Robella, přivedl do studia více než šedesátičlenný symfonický orchestr (aranžmá Peta Murrayho). A s renomovanými producenty Stevem Lipsonem a Trevorem Hornem uchystal kolekci deseti nahrávek značně nesourodého původu. Od úpravy klasika vážné hudby 20. století Benjamina Brittena přes song Over The Rainbow, který si osvojili jazzmani, čerstvě vzniklý řízný jazz rock až po Pucciniho notoricky známou árii Nessun Dorma. Při pohledu do bookletu před poslechem se člověk leká, že se kytarový čaroděj zbláznil.
Jenomže pak se přehrávač rozjede a všechno je jinak. Vznosné melodie se klenou skrze neuvěřitelnou Beckovu hru, procítěnou i ze řetězu puštěnou, orchestrace jsou dokonale nevtíravé a jednotlivé nahrávky domnělého guláše jdou přesně k sobě. A nezbývá než přemítat, jak je to všechno vlastně možné. Aby se tak přirozeně kloubila vysoká sofistikovanost s rozpoutanou divokostí, že i z odrhované Nessun Dorma lze vykřesat cosi tak čistého a svěžího. A že přitom před pár minutami kapela řádila v sugestivní fusion Hammerhead.
Mimořádnou desku ozdobily i rozdílné zpěvačky. Dračice soudobého R&B Joss Stoneová měla původně být jen v holdu hudbě kytaristova mládí I Put A Spell On You (čítankové ukázce Beckova mimozemšťanství), ale pak se přidala ke spontánnímu jamu, z něhož na místě vzniklo There’s No Other Me. Méně známá Imelda Mayová z kruhů současného rock-a-billy zní křehce i výmluvně ve standardu Lilac Wine, který stejně jako Brittenovu Corpus Christi Carol objevil Beck na deskách Jeffa Buckleyho. A Elegy For Dunkirk, téma z britského filmu Pokání, rozzáří hlas operní sopranistky Olivie Safeové.
Což je vypointovanou tečkou desky, po jejímž dokončení měl producent Lipson touhu začít s Beckem okamžitě natáčet další. Něco podobného se mu prý nikdy nestalo. Není proč se divit. Být přítomen a nápomocen vzniku mistrovského díla, jakým album vitálního veterána opravdu je, to se přece hned tak nestává.
Jeff Beck: Emotion & Commotion
Atco / Warner Bros. 2010
O autorovi| ONDŘEJ KONRÁD, Autor je hudební publicista
