Asupi jako roky letí dál... Tahle věta z pera kubánského spisovatele Reného Ariza mi vytanula na mysli po nedávném setkání s jedním kubánským imigrantem, uprchlíkem před castrismem, žijícím v New Yorku. Až díky němu jsem význam té věty zcela pochopil.
Stačilo jen poslouchat zážitky muže, který z Kuby uprchl v roce 1980, tehdy jako čtyřicetiletý. Důvod jeho odchodu se shoduje s tím, co říkají i jiní z kubánského exilu. Enrique utekl proto, že mu „duši rozleptávala nicota“.
„Každej rok to samý, poflakuješ se kolem svýho rozbitýho baráku, v práci, kterou ti přidělej, aby mohli tvrdit, že na Kubě neexistuje nezaměstnanost, nebo jen tak ulicema,“ vzpomíná Enrique u partičky domina, kterou ve své čtvrti Bario, známé jako španělský Harlem, právě hraje s přáteli. Podle něj se nemohlo nic změnit ani s příchodem Raúla Castra, který je teď na Kubě u moci přesně rok.
Pokračování na straně 10
Dokončení ze strany 1
„Duši rozleptávající nicotu“, o níž mluví Enrique, tedy ubíjející neměnnost, lze na Kubě najít všude. Všude působí stejně charakteristicky stejný vzhled ulic, stejné projevy vůdce, stejná hesla, stejné obličeje dávno padlých hrdinů – snad jen s výhradou, že jejich rysy mění opadávající omítka, což ale jen přispívá k morbidnímu pocitu pomalého rozkladu. Jen kecat a hledat výmluvy Kubánci samozřejmě spřádají své sny o jiném životě. Zdá se ale, že jim připadají podobně reálné jako životy lidí z telenovel. Což připomíná názor jiného kubánského starce, jehož jsem před rokem potkal v San Juanu na Portoriku. I tam, v ostrovní zemi, kterou osvobodila z koloniálního područí Madridu americko-španělská válka stejně jako Kubu, ale na rozdíl od Kuby je přidružená k USA, žijí exiloví Kubánci. Je to zajímavá kombinace. Zůstávají v Karibiku, ale zároveň jsou tak trochu ve Spojených státech. Nežijí ve světě Yankeeů, ale ani ve světě podle Castrů.
Rafael, jak znělo jméno Kubánce z Portorika, tyto kubánské sny, jimž podle něj chybí opravdovost a vůle je prosazovat, komentoval s lehkým opovržením. „Oni (Kubánci na ostrově) se svých snů vlastně bojej, budou o nich raději do omílání kecat a hledat výmluvy, proč to nebo ono nejde.“ Není těžké uhádnout, kdo stojí v cestě za – říkejme tomu v kontextu – sebepoznáním. Kubánci na ostrově prostě jen naznačí plnovous, a to i po roce vlády kníratého Raúla. Mnozí jsou přesvědčeni, že ho Fidel neustále komanduje. Známý disident Oscar Espinoza Chepe dokonce listu Miami Herald řekl, že „Raúl se nemůže zbavit vlivu a moci svého bratra a šéfa svého života“. Dá se říci, že Fidel skrze Raúla šéfuje všem Kubáncům. Pepe Horta, Kubánec, který kdysi vedl v Havaně státní Filmový institut a dnes vlastní noční taneční klub v Miami, kdysi tuto závislost výstižně nazval pupeční šňůrou, jež existuje mezi Fidelem a kubánským lidem. Zdá se přitom, že tuto pupeční šňůru nepřestřihávají ti Kubánci, kteří touží po svobodě (po úniku z Castrovy nicoty), ale sám Fidel. Ten se již přes dva a půl roku objevuje jen na fotografiích či videích, a to ve sportovní teplákové soupravě, dohromady ve třech barevně odlišných odstínech (nicota se neslučuje s pestrostí).
Když se tak objevil poprvé, snad i šokoval, vždyť předtím byl vždy oblečen do olivově zelené uniformy či obleku západního střihu. Postupem času se ale dostavil Kubáncům tak dobře známý a otravný pocit – začali si zvykat, přijali další bizarnost svých životů. Nyní (léta) sledují svého vůdce, který žije v ústraní a dosud neřekl, co mu vlastně je. Stále si přitom udržuje vlivnou funkci šéfa komunistické strany. A fotografie střídá fotografii.
Zasmušilý stařec s plnovousem Střídají se teplákové soupravy, střídají se fotografie, ale Castro se na nich tváří stále stejně – snad jen po boku chilské prezidentky Michele Bacheletové se více usmívá. Většinou tu ale na snímcích stojí toporný, zasmušilý stařec s bílým plnovousem. Opět dochází k onomu odkapávání času, jako kdyby fotografiím nebyl nikdy konec.
„Život na Kubě je prostě jedním dlouhým čekáním. Ani už vlastně nevíš na co,“ zamyslí se Enrique a po chvíli dodá: „Pořád odkládáš svá vlastní rozhodnutí, než úplně rezignuješ.“ A supi jako roky letí dál...
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
***
Kubánci prostě jen naznačí plnovous, a to i po roce vlády kníratého Raúla. Mnozí jsou přesvědčeni, že ho Fidel neustále komanduje.
O autorovi| EDUARD FREISLER dopisovatel LN v USA
