4. srpna 2019 5:00 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

V Česku nebyla vláda, která by efektivně spolupracovala se zpravodajskými službami, tvrdí bývalý člen rozvědky

Jan Paďourek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jan Paďourek | foto: Vysoká škola Cevro Institut

PRAHA  Letos to bude třicet let od ukončení činnosti komunistických zpravodajských struktur a vybudování nových. „Postavení jednotlivých zpravodajských služeb je v současné době ne úplně odpovídající potřebám a realitě, myslím, že tu je ještě spoustu práce,“ říká exzpravodajec Jan Paďourek k situaci v tuzemsku. V rozhovoru pro Lidovky. cz vysvětluje, jak tajné služby pracují, jaký je rozdíl mezi operativci a analytiky, ale také proč je jejich provoz tak drahý.

Lidovky.cz: Když pomineme fakt, že Úřad pro zahraniční styky a informace (ÚZSI) má zahraniční působnost a Bezpečnostní informační služba (BIS) domácí, liší se jejich práce nějak výrazně?
Až na nepatrné výjimky nemá ÚZSI ze zákona možnost pracovat na území České republiky. Jinak je práce obou zpravodajských služeb velmi podobná. Odlišnost je ale v tom, že v případě práce BIS je kladen akcent na vnitřní bezpečnost. ÚZSI získávají informace původem ze zahraničí. Troufám si říci, že typ důstojníků a pracovníků, kteří pracují pro jednotlivé služby, se také trochu odlišuje.

Lidovky.cz: Jakým způsobem?
Myslím si, že lidé, kteří pracují v zahraniční službě, dávají přece jenom větší akcent na znalost cizích jazyků a na schopnosti pohybovat se a pracovat v zahraničí. To ale samozřejmě neznamená, že by kolegové z BIS neuměli cizí jazyky. Myslím si ale, že rozdíl je i v mentalitě. Lidé z BIS jsou zkrátka trochu jinak zaměření.

Pracovník zahraniční služby je tu pro to, aby sháněl informace v zahraničí. Takže musí mít schopnost oslovit cizího státního příslušníka, který informace má. To je logicky jiné, než když oslovujete českého občana. To ale zase neznamená, že by pracovník BIS nikdy neoslovoval cizince.

Jan Paďourek

  • Jan Paďourek se narodil roku 1965. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Od ledna 1993 až do začátku roku 2018 působil na Úřadu pro zahraniční styky a informace (ÚZSI), tedy v české zahraniční rozvědce. Zástupcem ředitele ÚZSI pro analytiku a zahraniční styky byl v letech 2014-2018. 
  • Během práce pro ÚZSI také působil na českém zastupitelském úřadě jako oficiální představitel české zahraniční rozvědky před tamějšími zpravodajskými službami. V Moskvě (1999-2003), na Ukrajině (2003-2008) a ve Washingtonu (2012-2014).
  • V současné době je externím pedagogem na CEVRO institutu v Praze a působí i na Policejní akademii ČR.

Jan Paďourek, bývalý zástupce ředitele rozvědky.

Lidovky.cz: Jak ke zpravodajským službám přistupují politici? Dokážou získaných informací efektivně využívat?
Od roku 1990 až po současnost v Česku neexistovala jediná vláda, která by dokázala opravdu efektivně spolupracovat se zpravodajskými službami. Od některých politiků byl zřetelný absolutní nezájem, jiní naopak až příliš zveličovali schopnosti zpravodajců. Myslím, že ještě nebyl žádný kabinet v samostatné existenci našeho státu, a je úplně jedno, jestli byl pravicový, levicový nebo úřednický, který by dokázal efektivně úkolovat, kontrolovat, komunikovat a poskytovat kvalitní zpětnou vazbu zpravodajským službám.

Lidovky.cz: V čem je podle vás hlavní problém?
Hlavní problém vidím v minulosti. Velmi ambiciózní transformace zpravodajských služeb po roce 1989 začala opravdu na zelené louce. Politicky bylo velmi správně rozhodnuto, že se ukončí činnost komunistických zpravodajských struktur a vybudují se nové, demokratické. To bylo rozhodnutí v oblasti celé střední Evropy ojedinělé. Takhle důležitá transformace skončila zhruba v polovině 90. let tím, že jednotlivé služby se poté začaly nesystémově vyvíjet každá samostatně.

Postavení jednotlivých zpravodajských služeb je v současné době ne úplně odpovídající potřebám a realitě. Jestliže ÚZSI jako zahraniční zpravodajská služba je podřízen ministru vnitra, tak to podle mě není úplně ideální ani logické. BIS se zase zpovídá premiérovi a vojenské zpravodajství ministru obrany. Myslím, že tu je ještě spoustu práce a transformace zpravodajského systému by se měla dokončit.

Lidovky.cz: Co by podle vás bylo nejlepším řešením?
Nechci subjektivně předkládat nějaký „ideální“ zpravodajský model, ale dokážu si například představit podřízenost všech tří zpravodajských služeb jedné autoritě. Ať je to například premiér, který prostřednictvím malého, ale kompetentního koordinačního aparátu s nezbytnými významnými pravomocemi koordinuje zpravodajskou činnost v ČR. Něco jako český model amerického Ředitele národního zpravodajství (DNI).

Taková změna se však musí realizovat promyšleně, s přispěním širokého bezpečnostního expertního spektra. Zpravodajské služby jsou totiž velice konzervativní instituce a jsou velice senzitivní na jakékoliv změny. Proto musí být nový model připraven tak, aby práci zpravodajských služeb podporoval a nikoliv komplikoval.

Lidovky.cz: Vy jste říkal, že jednotlivé služby se zodpovídají. Jak vypadá kontrola jejich práce?
Všechny tři služby mají svoji vlastní parlamentní kontrolu, jde o tři nezávislé orgány, které mají pravomoc kontrolovat činnost zpravodajských služeb. Myslím, že tenhle proces, který mimochodem zpravodajské služby vítají, protože zpětná vazba je důležitá, je ještě stále v plenkách. Kontrola není úplně efektivní.

Lidovky.cz: Může být kontrole podrobena veškerá práce zpravodajských služeb, nebo jsou nějaké výjimky?
Nemůže. Nelze kontrolovat živé kauzy, dokonce ředitel služby může neposkytnout informace, které by mohly teoreticky uniknout a poškodit mezinárodní spolupráci. Výjimek je více.

Lidovky.cz: Bavili jsme se o kontrole práce. Myslím, že se tak nabízí zeptat se, jaké jméno mají české zpravodajské služby ve světě.
V kontrastu toho, že se od určitého okamžiku rozvíjely nesystémově, nelze říct, že se rozvíjely neprofesionálně. České zpravodajské služby mají daleko lepší pověst u zahraničních partnerů a ve světě, než je tomu doma. To už tak někdy bývá, že člověk doma není prorokem a v tomto případě se to potvrzuje téměř na sto procent.

Lidovky.cz: Jak vypadá takzvaný zpravodajský cyklus?
Pokusím se to zestručnit. Vše začínám legitimním zadáním úkolu, především od vlády. Cesta od zadání ke konečné informaci pak může být během na dlouhou trať. Po obdržení informace se spustí systém plánování. Když už jsou nějaké poznatky, začne se na nich stavět, když ne, tak se začnou hledat nové cesty. Navzájem působí analytická i operativní složka, která vyhledává zdroje. Všechno se pak sejde na jednom místě a dojde k vyhodnocení, respektive analýze získaných informací. Ověřuje se mimo jiného, jestli je informace pravdivá. Žádná zpravodajská služba neuvolní informaci, u které si není stoprocentně jistá její relevancí. Důležitá je i zpětná vazba, která ale v našich podmínkách téměř neexistuje.

Nutné je také dodat, že českým zpravodajským službám pomáhá mezinárodní výměna informací, protože nezřídka se stane, že vláda se ptá na věci, které jsou úplně mimo působnost českých zpravodajců. Tedy mimo působnost, kterou jim vláda sama vymezila.

Lidovky.cz: Jaké základní metody zpravodajské služby za účelem získání informací používají?
Jde o celé spektrum metod. Kdybych měl vybrat ty hlavní, tak je to takzvaný humint. To jsou informace získané z lidských zdrojů,  oslovením konkrétního člověka, který je buď nositelem potřebné informace nebo k ní má přístup.

Relativně novou možností, která se na první pohled velmi podceňuje, jsou otevřené zdroje, takzvaný osint. Problémem současného světa není nedostatek informací, ale obrovská přemíra. Lidé, kteří v osintu pracují, dokážou získat informaci z internetu tak důležitou a sofistikovanou, že se může rovnat zpravodajské informaci nejvyšší kategorie. Osobně předvídám otevřeným zdrojům obrovskou budoucnost.

Další metodou je takzvaný sigint, hodně zjednodušeně řečeno radiorozvědka, která získává informace z provozu ve vzduchu. A v neposlední řadě zde existuje i takzvaný liaison, to je mezinárodní spolupráce a výměna zpravodajských informací. Každá informace je skládáním mozaiky. Málokdy se stane, že získáte celou, kompletní informaci. Všechno jsou to střípky, které se na analytice skládají, a na konci vznikne obrázek v podobě finální informace.

Lidovky.cz: Když navážu na zpravodajský cyklus. Zmínil jste operativní složku. Myslím, že mnoho lidí má představu, že operativci jsou něco James Bond. Jak ale opravdu vypadá jejich práce?
Myslím, že to klidně může být James Bond, ale bez těch kudrlinek, které tam jsou o dovolení zabíjet. Teď vážně. Operativec je důstojník bezpečnostní struktury, jeho hlavním úkolem je získávat informace, které nejsou zcela přístupné a jsou důležité pro naše zájmy.

Vlastně kdykoliv požádáme o informaci utajovaného charakteru cizího státního občana, tak svým způsobem pácháme v dané zemi trestnou činnost. Z tohohle hlediska potom celý proces musí být utajený, sofistikovaný.

Lidovky.cz: Existují nějaká pravidla?
Základem všeho je nutnost ochrany identity zdroje. Může se tedy stát, že zpravodajská služba neuvolní zajímavou informaci jenom proto, že existuje riziko ohrožení zdroje.

‚Operativci působí zkrátka tam, kde je potřeba‘

Lidovky.cz: Můžete vypíchnout hlavní vlastnosti, které operativci musí mít?
Inteligence, vzdělanost, kreativita, samostatnost.

Lidovky.cz: Jak se liší od analytiků?
Analytici jsou lidé, kteří zase mají úplně jiný přesah. Mezi námi, potkat opravdového analytika není tak jednoduché. Není jich totiž mnoho. V obrovském množství informací, zvlášť v dnešním světě, kdy je jich nadbytek,  je najít a zanalyzovat ty správné informace obrovský kumšt.

Lidovky.cz: A zaměstnávají zpravodajské služby více operativců nebo analytiků?
To se takhle nedá říct. V rámci analytické činnosti existují totiž ještě různé specializace. V Česku spíše využíváme německý, možná rakousko-uherský model, kdy každé ráno zasedne spousta analytiků k počítači a začnou pracovat.  

Existují ale i operativní analytici, to jsou lidé, kteří pracují přímo v rámci operativního odboru v těsné blízkosti s operativními pracovníky a vyhodnocují jednotlivé případy. V terénu je ale operativec nakonec vždycky úplně sám.

Lidovky.cz: Předpokládám, že analytici ani operativci se vzhledem k zajištění objektivity navzájem neznají.
Je to tak. Někdy se třeba znají jako osoby, ale nemusí znát své pravé identity.

Lidovky.cz: Operativci působí všude po světě?
Zkrátka tam, kde je potřeba (smích).

Lidovky.cz: Panuje přesvědčení, že zpravodajské služby jsou schopné zjistit úplně cokoliv. Jaká je skutečnost?

Určitě to tak není. Například Česká republika, stejně jako všechny demokratické státy Evropy, je konfrontována s obrovským rizikem terorismu. České bezpečnostní orgány si už dlouhou dobu nekladou otázku jestli, ale spíše kdy a kde? Kdyby zpravodajské služby věděly opravdu všechno, tak by nikdy k teroristickému útoku nemohlo dojít. Všechno se pokrýt nedá. 

Lidovky.cz: Jaké jsou hlavní důvody?
Řekl bych, že možnosti jsou omezené ne tolik schopnostmi lidí, ale hlavně nedostatkem prostředků, například finančních. Něco jako levné zpravodajské služby totiž neexistuje. Je to velmi nákladná záležitost pro každý stát. Žádná bezpečnost není zadarmo a zpravodajské služby nejsou levné za žádných okolností. Například využívání otevřených zdrojů k získávání informací je velmi finančně náročné, počínaje technikou a konče placenými přístupy do různých databází.

Lidovky.cz: Co je nejdražší?
Obecně je drahý celý provoz. Když musíte zakrývat spoustu informací, tak to je pak všechno neuvěřitelně nákladné. Nelze rozlišovat, co je nejlevnější a co nejdražší.

Lidovky.cz: Říkal jste, že všechny demokratické státy v Evropě jsou konfrontovány s obrovským rizikem terorismu. Jaké jsou podle vás v současnosti kromě něj největší bezpečností hrozby pro Česko?
Hrozby se stále vyvíjejí a přicházejí nové a nové. Kromě terorismu je tady celá paleta dalších bezpečnostních hrozeb, které ohrožují bezpečnost a zájmy České republiky. Bezesporu je to činnost některých velmocí. Zmíním například predátorské aktivity Ruské federace a Číny. Myslím, že obrovským problémem jsou kybernetické hrozby, viz nedávný velký útok na servery ministerstva zahraničí.

Advantage Consulting, s.r.o.
ELEKTRONIK S PRAXÍ

Advantage Consulting, s.r.o.
Královéhradecký kraj
nabízený plat: 20 000 - 32 000 Kč