Když jde o peníze, nezná člověk přítele. Piloti ČSA jsou toho dobrým příkladem. Brání se označení, že svými požadavky vydírají stát. Jenže jak jinak hovořit o skupině zaměstnanců, která si uzurpuje právo rozhodovat o tom, o kolik si sníží platy, s kým to snížení podepíše, co za to dostane a co ještě má stát udělat?
Bylo kolosální chybou, že vláda odborářům na tuto hru přistoupila. Zejména když z minulosti věděla, jak nebezpečný nátlak umí piloti vytvořit. Vláda si ale přesto nechala v podstatě nadiktovat změnu v čele dozorčí rady a vytvořila tím v již tak rozpolcené společnosti ještě horší stav – dvojvládí. Namísto toho, aby podpořila management prezidenta Lašáka, kterého nikdy nekritizovala, anebo aby ho v případě nespokojenosti nahradila jiným manažerským týmem, najednou zplnomocnila odbory přivedeného šéfa dozorčí rady Václava Nováka, aby do vedení firmy mluvil i on. Představa, že Novák odbory zkrotí, byla spíše naivní.
Novákův úkol byl nezáviděníhodný. Měl se totiž stát v podstatě katem těch, kteří si ho přivedli. Novák to dobře věděl, odboráři asi ne. Novák zvolil v podstatě jedinou možnou taktiku. Pokusil se využít antipatie zaměstnanců vůči dosavadnímu vedení firmy, a navíc se snažil vykreslit situaci aerolinek jako smrtelně kritickou. Jenže i on se přepočítal. Ani on dohody s odboráři nedosáhl, a naopak šířením negativních zpráv společnosti spíše dále uškodil.
ČSA se nyní skutečně ocitly ve smrtelném nebezpečí. Jestliže chce vláda aerolinky resuscitovat, musí okamžitě konat. Nejlepším z dnes již všech špatných řešení je převzetí ztrátových aerolinek ziskovým Letištěm Praha. To rozhodnutí musí padnout hned.
Čtěte „Vládě dochází...“ na straně 13
