Kdo bude „prezidentem EU“? - Jasno má být už příští čtvrtek na mimořádné schůzce unie
BRUSEL/PRAHA Německo-francouzský motor, který byl v posledním půlstoletí hnací silou evropské integrace, se údajně dal opět do pohybu. Obě země se snaží prosadit nejvhodnějšího kandidáta na nově vytvářený post stálého předsedy Evropské rady - neboli šéfa unie přezdívaného též „prezident EU“.
Rozhodnutí má padnout již příští týden na mimořádném summitu, jehož uspořádání včera oznámil švédský premiér Fredrik Reinfeldt. A právě Reinfeldt, jehož země unii tento půlrok předsedá, se ohradil proti tomu, aby o obsazení nově definovaného postu rozhodovali jen Francouzi s Němci - byť je přímo nejmenoval. „To není tak, že nám dva řeknou, co máme dělat,“ citoval jeho slova britský deník The Times, podle nějž měl Reinfeldt na mysli právě Paříž s Berlínem.
O stálém „prezidentovi EU“ a dalším upraveném postu - šéfovi zahraniční politiky unie - se má podle Lisabonské smlouvy rozhodovat tzv. kvalifikovanou většinou hlasů. Panuje ale přesvědčení, že při prvním obsazování obou postů by bylo ideální, pokud by šlo o jednomyslnou shodu.
To ale v tuto chvíli nevypadá jako příliš pravděpodobné. Reinfeldt absolvoval první kolo rozhovorů s šéfy vlád či států členských zemí unie a výsledkem je jen dlouhý seznam jmen. Některé země prý dokonce navrhují „více než jedno jméno“, prohlásil švédský premiér na včerejší tiskové konferenci v Bruselu. „Mým záměrem je přijít u každého postu s jedním kandidátem,“ dodal.
Benelux, líheň kandidátů Žádná jména novináři z Reinfeldta nedostali. Nezbývá tedy než se dál spoléhat na „nejmenované unijní zdroje“ a spekulace médií. Z nich se jako největší kandidát na post stálého šéfa EU týden před oficiálním výběrem stále rýsuje belgický premiér Herman Van Rompuy. Podle deníku Le Figaro jej francouzský prezident Nicolas Sarkozy označuje za „velmi dobrého“, což má být znamením podpory. Naopak s nelibostí prý Sarkozy reaguje na vyslovení dalšího možného uchazeče, taktéž z obvyklé „líhně“ kompromisních unijních představitelů z Beneluxu - nizozemského premiéra Jana Petera Balkenendeho. Van Rompuye navíc podporuje i německá kancléřka Angela Merkelová, dodal deník Le Figaro.
Švédský premiér, který bude příští týden mimořádné schůzce, a tedy i výběru „prezidenta EU“ předsedat, pouze zmínil jediné kritérium - mělo by jít o současného či bývalého předsedu vlády. To splňují všichni skuteční i smyšlení kandidáti, jejichž jména jsou nyní v evropských médiích skloňována.
Reinfeldt také naznačil, jak těžké je při obsazování postů brát v potaz rovnováhu sil v EU. Musí se prý totiž myslet na členské země malé a velké, nové a staré, severní a jižní - a pak je třeba vzít v potaz zastoupení levice a pravice, mužů a žen...
Šéfdiplomat z Itálie?
Výběr země původu nového „prezidenta EU“ bude důležitý i při obsazování druhého postu, který nově definuje Lisabonská smlouva. Tedy vysokého představitele EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku neboli zkráceně „ministra zahraničí“, který nově rozšíří svoji působnost i do Evropské komise. Zde se jako nejvážnější kandidát v těchto dnech zmiňuje bývalý italský premiér Massimo D’Alema. Zatímco první z postů by tak byl obsazen zástupcem menší země - tedy Belgičanem -, druhý by připadl politikovi z větší Itálie. Zachována by byla i politická rovnováha pravice (Van Rompuy) - levice (D’Alema). „Zapomnělo“ by se sice na nové členské země, ale u nich se předpokládá saturace přiklepnutím postu šéfa Evropského parlamentu bývalému polskému premiérovi Jerzymu Buzekovi. Teď už jen vymyslet něco pro ženy.
***
Zvítězí nevýrazný Belgičan, nebo charismatický Brit?
Jean-Claude Juncker Lucemburský premiér proslul jako dobrý mediátor - často sloužil jako vyjednavač mezi většími členskými státy při projednávání sporných otázek v rámci unie. Proč ano? Nejdéle sloužící evropský premiér s velkým množstvím zkušeností, dobrý vyjednavač. Proč ne? Donedávna byl považován za favorita, dostal se ale do sporu s Angelou Merkelovou a Nicolasem Sarkozym ohledně zákonů o bankovním tajemství. Tak ztratil podporu těchto dvou zemí, která je velmi důležitá.
Herman Van Rompuy Málo známý belgický premiér má prý nejsilnější podporu mezi státy Evropské unie. Svou diplomatickou obratnost prokazuje zejména při řešení sporů mezi vlámskými a valonskými regiony. Proč ano? Schopný diplomat, mistr kompromisů, není příliš silnou osobností (což vyhovuje zejména Francii a Německu). Proč ne? Není příliš známý ani charismatický, sám je prý ohledně své kandidatury na rozpacích.
Tony Blair Bývalý britský premiér a současný vyslanec na Blízkém východě byl ještě donedávna velkým favoritem, jeho šance získat post prezidenta unie ale postupně slábnou. Proč ano? Charismatický, silná osobnost, má dobré vztahy s USA. Proč ne? Charismatický, silná osobnost - což vadí Paříži a Berlínu, mohl by je totiž převyšovat, byl pro válku v Iráku, jeho země není v eurozóně ani v schengenském prostoru.
Vaira Víkeová -Freibergová Bývalá lotyšská prezidentka, dynamická politička přezdívaná Železná dáma Lotyšska by uspokojila ty hlasy, které požadují, aby některou z funkcí zastávala žena. Proč ano? Schopná politička s dlouholetými zkušenostmi, navíc žena - i šéf EU José Barroso se nedávno vyslovil, že by rád viděl na některých postech i zástupce něžného pohlaví. Proč ne? Je z malé, navíc nové členské země EU. Někteří nedokážou přijmout, že by místo prezidenta měli prezidentku.
Bernard Kouchner Francouzský ministr zahraničí je známým lékařem a zakladatelem hnutí Lékaři bez hranic. Během loňské rusko-gruzínské války se projevil jako schopný mediátor. Proč ano? Francie by určitě chtěla zástupce na tomto vysokém postu, navíc tak schopného diplomata, jako je Kouchner. Proč ne? Je považován za člověka příliš blízkého prezidentu Nicolasi Sarkozymu, jestliže by funkci ministra zahraničí EU získal Brit David Miliband (horký kandidát), byli na na obou vysokých postech zástupci velkých zemí EU.
Jan Peter Balkenende Nizozemský premiér, přezdívaný podle svého vzhledu Harry Potter, by mohl být kompromisním řešením, jež by vyhovovalo všem. Proč ano? Nepochází ani z velké, ani z malé země EU, nedělal by potíže a velké státy by tak neztratily své slovo. Proč ne? Podle některých je poněkud nudný a nevýrazný.
