Běloruský prezident Alexandr Lukašenko nechal totiž uplynout lhůtu, do níž mohl zasáhnout v případě negramotného Roma odsouzeného k trestu smrti za vraždu šesti žen. Třicetiletý Vasily Jusepčuk teď čeká na smrt v minském vězení.
Lukašenkův režim sice pod tlakem Západu postupně snížil počet poprav, ale prezident odolává výzvám k úplnému zrušení hrdelního trestu.
Místo a čas popravy jsou státním tajemstvím. Provádějí se rychle, příbuzní odsouzenců se o jejich smrti dozvědí až po vykonání trestu a těla popravených nejsou rodinám vydávána. Ani Jusepčukova rodina se nikdy oficiálně nedozví, kde její příbuzný zemřel nebo kde je pochováno jeho tělo.
Jusepčuk byl v červnu usvědčen z oloupení a uškrcení šesti starších žen. Obhájci tvrdí, že jejich klient byl neprávem odsouzen na základě přiznání, které z něho bylo vynuceno mučením.
Podle odhadů organizace Amnesty International bylo v Bělorusku od jeho osamostatnění po rozpadu SSSR v roce 1991 popraveno asi 400 lidí, z toho v loňském roce čtyři.
Bělorusko obhajuje trest smrti tím, že jde o vnitřní záležitost státu, a poukazuje na referendum z roku 1996, v němž většina obyvatel hlasovala pro zachování absolutního trestu. Na druhé straně je Bělorusko již řadu let žadatelem o členství v Radě Evropy, jedné z nejstarších organizací na ochranu lidských práv. Nemůže být ale přijato do doby, než trest smrti zruší.
