Na nejbližším setkání euroskupiny už Ivan Mikloš nebude za „bažanta“. Tuto čest přenechá kolegovi z Estonska, o jehož přistoupení k euru říká bonmot, „že si koupilo poslední lístek na Titanic“.
Zda je to víc než bonmot, ukáže budoucnost. Ovšem skutečnost, že prvním úkolem, který čeká estonského ministra financí, je zvýšení odvodů do eurovalu, zavěšuje nad racionalitu estonského rozhodnutí příslovečný otazník. Řeckému dramatu a dluhové krizi hleděli Estonci přímo do tváře a ještě měli čas se rozhodnout. Teď je čeká „solidarita“, jejíž největší potíží není ani tak velikost příspěvku, jako spíš to, že konec celého příběhu je v nedohlednu.
Obava z Ruska a vůle patřit k západnímu světu udělaly z eura v Estonsku takovou prioritu, že Estonci plnili „domácí úkoly“ lépe než jiní a chtějí ho mít za každou cenu. I když se jim ostatní smějí, že nastoupili na Titanic.
