Případ má prý ukázat, že jsou íránské tajné služby v pohotovosti.
TEHERÁN/PRAHA Za zavřenými dveřmi a v nezvykle velkém spěchu proběhlo v Teheránu soudní přelíčení s novinářkou Roxanou Saberiovou, která je obviněna ze špionáže. Jedenatřicetiletá rodačka z americké Severní Dakoty má dík otci i íránské občanství a v zemi strávila posledních šest let prací pro média typu britské rozhlasové a televizní stanice BBC nebo americké televize CBS.
Zatčena byla koncem ledna, původně prý kvůli tomu, že si chtěla koupit lahev alkoholu, což zákon zakazuje. Následně vyrukovali vyšetřovatelé s tím, že v zemi pracovala navzdory propadlému povolení. Nakonec přibylo obvinění nejvážnější - špionáž. Pokud bude Saberiová uznána vinnou, může dostat i trest smrti. Rozsudek by měl být vynesen do tří týdnů. Hned několik věcí nasvědčuje podle znalců poměrů tomu, že případ je politicky zmanipulovaný. Hlavně rychlost, s jakou soud obvinění projednal. Podivné je i to, že úřadům začalo vadit, že Saberiová nemá pracovní povolení - odmítly jí ho prodloužit už před dvěma lety, ale nechaly ji v zemi dál pracovat.
Obvinit novináře ze špionáže pro ně pak už není těžké - usvědčujícím důkazem je samotná podstata jejich práce, totiž vyptávání se a sběr informací. Stalo se to už řadě jiných žurnalistů.
Komu a proč se soud hodí Problém Saberiové je především v tom, že ji íránské úřady považují za Íránku, neuznávají totiž dvojí občanství. A druhá věc, která hraje v její neprospěch, je, že byla na volné noze, nestojí za ní tudíž žádné velké médium. Byla zkrátka ideální terč.
Otázkou je, proč mají Íránci na jejím zatčení a rychlém odsouzení zájem. Jedním z pravděpodobných vysvětlení je varovný signál domácímu disentu před blížícími se červnovými prezidentskými volbami. Pozornost, jaké se podobné případy těší v Íránu - a že je skutečně velká - má světu ukázat, že jsou íránské tajné služby v pohotovosti. Soud s novinářkou, která má dvojí občanství, pak ukazuje, jaká skupina lidí se má mít zdaleka nejvíc na pozoru (ti, kteří si ještě drží íránské občanství).
Současně má být varováním i pro Američany samé. A nejen pro ně - v minulosti se v politických procesech v zemi angažovala nejen americká CIA, ale hlavně britská rozvědka.
Druhým možným vysvětlením je snaha zastánců tak zvané „tvrdé linie“ zničit už v zárodku šanci na vylepšení vztahů se Spojenými státy, jak o to usiluje nový americký prezident Barack Obama. Vláda se sice k Obamovým nabídkám staví rezervovaně, zastáncům tvrdé linie, hlavně z řad náboženských vůdců, je to ale málo. Obávají se, aby nakonec s „Velkým Satanem“, jak se v Íránu přezdívá USA, neuzavřela smír.
