Italský prozaik Stefano Benni (1947) navštívil Prahu. Na sklonku loňského roku zde vyšla jeho populární povídková kniha Bar Sport v překladu Alice Flemrové.
* LN Nejnověji v češtině vyšla vaše kniha Bar Sport. Popisujete v ní nějaký konkrétní bar, nebo jde o jakési shrnutí různých barů?
Udělal jsem takovou syntézu z mnoha barů svého mládí. Míchám tam i věci, které jsou typické pro jih a pro sever Itálie. Ostatně já sám jsem také míšenec, tatínek je ze severu, maminka z jihu. Díky tomu jsem se opil snad ve všech italských barech. Ale teď už nepiju.
* LN V čem se lišily bary na jihu a na severu Itálie?
Na jihu tehdy nebylo možné v baru potkat ženu. A také se vyprávěly odlišné příběhy. Na severu si vymýšlejí příhody o chytání ryb v řekách, zatímco na jihu o chytání ryb v moři.
* LN A dáváte přednost baru, nebo sportu?
Ta kniha je třicet let stará, takže je pro mě trochu těžší o ní mluvit. Typ baru, který v této knize popisuju, už dneska v Itálii neexistuje. Šlo totiž o bary v provinčních městečkách, kam si lidé chodili hlavně povídat a poslouchat příběhy. Tehdy se mi tedy bary líbily, jenže dnes jsou místem, kam se lidé chodí dívat na televizi. Co se týče sportu, samozřejmě že mě tehdy zajímal, především náš národní sport - fotbal. Ovšem sport se také změnil a můžu říct, že dneska už nemám příliš rád ani ten. Když jsem hrával fotbal, jako poloprofesionál, líbíval se mi víc. Ale možná je to jen tím, že jsem byl tenkrát mladší.
* LN Na Bar Sport jste navázal dalšími dvěma povídkovými svazky. Proč jste se k tomuto kroku odhodlal?
Druhá kniha Bar pod mořem se od Baru Sport hodně liší, protože jsou to spíše sci-fipovídky, přestože jsou opět vyprávěny v baru. A Bar Sport Dvatisíce jsem napsal opravdu jako pokračování původní knihy, protože jsem chtěl zachytit právě změnu způsobu, jakým Italové společně tráví čas. Pro mě totiž bar není místo, kam jde člověk pojíst, popít, ale jakési divadlo a také, jak už jsem řekl, místo, kde se vypráví. A tohle rád popisuju.
* LN Předpokládám, že jste tedy došel k tomu, že pospolitost ochabla...
To je těžké tak jednoznačně říct, ale pokud si někdo myslí, že televize italské společnosti prospěla, tak já tedy ne. Nerozvíjí ani intelekt, ani humor. Ve srovnání s dobou před třiceti lety je dnes Itálie daleko smutnější zemí, i když pořád se samozřejmě ještě najdou místa, kde se dá bavit.
* LN Bar Sport je humoristická kniha. Čím pro vás humor je - odvážným úhlem pohledu, nebo naopak určitou skrýší, do níž se jako autor můžete uchýlit?
Pro mě je humor hodně spojený s ironií, a tedy jej vnímám spíše jako něco, co může otevírat dveře, které jiní nechávají zavřené. Humoru je ale spousta druhů. Bohužel ale ne vždy skutečnost, že je někdo humorista, znamená, že je inteligentní. Ale to by pravý humorista být měl. Protože humorista bez inteligence nikomu rozhodně mozkové závity nerozhýbe.
* LN Za velkého humoristu jste označil také českého autora Bohumila Hrabala.
Stejně jako všem velkým spisovatelům ani jemu nechyběl ironický nádech. Mezi evropskými autory patří k mým nejoblíbenějším, především proto, že dokázal sloučit tak vzdálené věci, jako je kouzlo, půvab a na druhé straně krutost a drsnost.
* LN Proč se vaše knihy dosud nedočkaly zfilmování?
Myslím, že mám příliš nákladnou imaginaci, a taky jsem měl dlouhá léta s italským filmem konfliktní vztah. Nyní se však připravují hned dva filmy podle Baru Sport a románu Společenství Celestýnů. Příznačně jeden produkuje Francouz a druhý Němec. Nabídku na zfilmování Baru Sport jsem dostal už dříve, ale scénáře byly příšerné: samá vulgarita, žádná poezie.
* LN Vaše příběhy se vyznačují pestrostí a míšením žánrů. Co vás na tom baví?
První důvod je ten, že já mám rád spisovatele, kteří něčím překvapí. Je hodně těch, co vydají úspěšnou knihu, a pak ještě patnáctkrát zopakují to samé. A potom si také myslím, že psaní knih je něco jako dirigování orchestru, tam také nehraje jen jeden nástroj. Čím déle píšu, tím se učím ovládat další a další nástroje. Takový způsob psaní se mi líbí a podle mého názoru je i zakořeněný v italské literární tradici. Mé oblíbené autory lze těžko uzavřít do nějaké škatulky.
* LN A na kolik nástrojů jste ještě nehrál?
Myslím, že mi zbývá ještě dobrá polovina. Snad, jestli se dožiju stovky, tak pak napíšu nějakou opravdu dobrou knihu.
* LN Návratným motivem vašich knih je dětství...
V tomhle směru nejsem nijak výjimečný, s dětstvím pracuje hodně spisovatelů. Borges řekl, že z poloviny píšeme proto, abychom mohli předstírat, že dětství dosud není mrtvé... Dětství je také obvykle dobou, která lidi nejvíce sbližuje, nejenže si z něj odnášíme nejsilnější vzpomínky, ale dětství například Čecha a Itala má podle mě více společného než jejich pozdější životy. A koneckonců, dětství je obdobím, kdy jsou ještě všechny světy možné.
* LN Je tedy důvodem, že někdo začne psát knihy, to, že už všechny světy možné nejsou?
Odpovím takhle: dokud píšu, věřím, že všechny světy možné jsou. Jakmile psát přestanu, tak už tomu možná věřit nebudu.
***
Bar Sport
Vedle tohoto titulu vyšly dosud od Stefana Benniho v českém překladu knihy Časoskokan (2003) a Podivínsko (2004).
