Paroubek pochopil, že Slovanům vláda společenské spodiny zas tak nevadí
Hodnotově neutrální pohled na českou politiku vede k prostému závěru: volby musí vyhrát Jiří Paroubek. Jeho vůle k moci je násobně větší než u kteréhokoli z konkurentů. Diktuje agendu vládě i sněmovně, přímo či nepřímo ovlivňuje televizní vysílání, částečně určuje agendu tisku a díky enormním (a neznámým) zdrojům už před rokem a půl zcela opanoval i venkovní reklamu.
Jenže právě olbřímí vůle k moci je hlavním důvodem, proč jde z šéfa socialistů strach. Jeho styl kampaně naznačuje, že pokud získá panství nad zemí, změní nejen vládu, ale v mnohém i povahu režimu. Tedy něco, co Zemana se Špidlou ani nenapadlo.
Vtipný plakát, ale k ničemu Před volbami obvykle začíná část pravice jančit, ale zatím nikdy nebyl k hysterii důvod. Žádné z temných předpovědí o hospodářském krachu či konci demokracie se nenaplnily. Letos poprvé není jisté, zda se kromě vlády nezmění mnohem víc. Nejde zdaleka jen o podíl komunistů na moci, ale Paroubek za poslední rok a půl překročil už beztak rozvolněné normy toho, co je tady považováno za přípustné.
Nenasytnost slaví úspěch ze dvou důvodů: neschopnosti konkurentů a slabosti okolí. Výkřikům a skrytým hrozbám ustupuje kdekdo: od šéfa ÚSTR, přes ředitele škol až po ředitele televizí a rozhlasu. A konkurence se nechá Paroubkem přehlasovat ve vládě, nechá jej najmenovat do úředního kabinetu straníky s „pozastaveným členstvím“, kteří poté kandidují ve volbách. Je to drobotina, ale právě tohle schopná strana buď nedovolí, nebo na ní dokáže ukázat věrolomnost protivníka. ODS nedokáže nic, jak vidno na příkladu antikampaně.
Nic proti dobré negativní reklamě. Loni jí byla ODS zaskočena, letos dokázala zareagovat. Varianty posměšných plakátů typu Vrátím vám Elvise nebo Zruším ranní kocovinu měly svůj smysl. Ukázaly, že ODS je stále ve hře a umí vrátit ránu. Jinak ale smysl nemají - jen připomenou věrným, že Paroubek je slibotechna.
Naproti tomu Lidový dům přišel s dramatickými velkoplakáty, které jdou přímo k cíli. Nápisy NEVOLÍŠ - ZAPLATÍŠ / 3657 za chřipku jsou metaforou celého politického zápasu. Jde o slogan naprosto srozumitelný a konkrétní; míří na klíčový cíl (přivést frustrované k volbám); vzbuzuje emoce (strach a v podtextu možná i bolest). Potíž je, že tato srovnávací reklama je klamavá, a v obchodním právu tudíž zakázaná (z programu ODS nelze vyvodit, že se bude platit za obyčejnou plombu či chřipku, a číslo 3657 přiletělo z Marsu). Ale modří nejsou schopni reagovat ani zažalovat soupeře za klamavou reklamu, ani jej veřejně usvědčit z podvádění, natož vytáhnout zbraně srovnatelné ráže. ODS sedí v koutě a naříká.
OK, řekneme si, pravice si prostě nezaslouží vítězství. Mnohem horší pro klima v zemi je ale rychlost, s jakou nátlaku Dimuna s Tvrdíkem ustupuje „zbytek světa“ - ať už jde o zrušené volby nanečisto, manipulace výzkumy veřejného mínění či veřejnoprávní zpravodajství.
Jiří Paroubek rozkvétá do podoby, která se od Roberta Fica liší jen v detailech (Fico bývá alespoň občas vtipný). Paroubkovi poradci zablokovali televizní duel TV Prima mezi ním a Milošem Zemanem; prosadili takový model televizních debat v ČT, kterým (na základě podezřelých dat) vytlačili klíčovou část konkurence. Pustíte-li si „zpravodajskou“ stanici ČT 24, s vysokou pravděpodobností se vám nedostane zpráv, ale přímého přenosu z jedné z několika tiskových konferencí ČSSD. Kdyby jednou nějaký whistleblower zveřejnil, jak často volají Tvrdík a Dimun manažerům a vedoucím zpravodajům v České televizi, mohlo by být v Lidovém domě docela horko.
Robert střídá Miloše Paroubek zabírá jakýkoli tvrdě nehájený prostor, což můžeme shovívavě posuzovat jako politickou zdatnost. Potíž je v tom, že při svém boji překračuje většinu nepsaných pravidel hry. Lze doufat, že se vládnutím vprostřed ekonomického marasmu zklidní, tak jako Zeman se Špidlou předtím. Ale já tomu nevěřím.
Naopak. Jsem přesvědčen, že tak jako se v roce 2005 učil od Miloše Zemana, tak se v posledních letech intenzivně učí od Roberta Fica. Zatímco v devadesátých letech se Paroubek přilepil na Jiřího Horáka a spolu s ním publikoval velmi suché a ekonomicky racionální texty, coby premiér částečně okopíroval Zemanův styl: radikální rétorikou sehnat hlasy všech zklamaných a nespokojených. Podobná obrátka se chystá nyní: zatímco se doteď obracel především do Rakous a částečně do Němec, dnes se čím dál více ohlíží na východ. Vidí, že ve spojení se skutečnou politickou spodinou (tam SNS, tady KSČM) jde dlouhodobě vládnout -bez jakéhokoli ohledu na daně platící třetinu, nedej bože na společenské elity.
Pro tento list to může mít i jisté výhody: lidé zděšení novým režimem budou potřebovat platformu sebeobrany. Je to výhoda pochybná -asi jako pro toho pacienta, jemuž stát při nedostatku antileukemik přiznal invalidní důchod.
Paroubek zabírá každou píď, kterou konkurenti a zejména obyčejné občanstvo tvrdě a s odvahou nehájí. Mohli bychom parafrázovat jeho plakáty: Nebránil ses -Zaplatíš!
O autorovi| PETR KAMBERSKÝ, e-mail: petr.kambersky@lidovky.cz redaktor LN
