Gogol je autorem výroku „nenadávej na zrcadlo, máš-li křivou hubu“. Jakési zrcadlo, nastavené Západu, představuje už čtyřicet let i Muammar Kaddáfí. Ten muž stál za teroristickými útoky leckde v Evropě – například na berlínský klub La Belle či na letadlo Pan Am ve skotském Lockerbie. Léta držel jako rukojmí bulharské zdravotní sestry. Byl součástí sítě šířící zbraně hromadného ničení. A přece z těch průšvihů vyvázl jako de facto hrdina.
Kdybychom sestavovali žebříček diktátorů a sponzorů teroru podle toho, co vše jim prošlo, na první místo aspiruje Kaddáfí. Zbraně hromadného ničení? Vzdal se programu jejich vývoje, když Američané v Iráku chytili Saddáma. Lockerbie? Po nátlaku vydal pachatele a souhlasil s odškodněním obětí. Bulharské sestřičky s hrozícím trestem smrti? Pustil je výměnou za jaderný obchod s Francií (reaktor za libyjský uran). A vida, už to není nebezpečný vůdce, ale spíše svérázný pacient trpící velikášstvím. Kdo něčím netrpí, ať hodí kamenem, že.
Západ je Kaddáfím fascinován skrze bizarnosti. Podívejte – tohle je muž, který má ženskou ochranku, i v Evropě používá stan a velbloudy, za státní zřízení prosadil přímou vládu lidu a napsal Zelenou knihu. No řekněte, není to blázen? Není. Blázni jsme spíše my, Zápaďané, pokud se spokojíme s touhle karikaturou.
***
Čtěte „Kaddáfího 40 let u moci“ na straně 6
