Stát a nadace Člověk v tísni po třináct let nabízely krajanům v Kazachstánu pomoc při návratu domů. V první vlně mezi lety 1994 a 2001 tak přišlo na sedm set lidí, letos dalších 170, tedy většina zbývajících. Návrat je pro ně často nejlepším řešením – po rozpadu Sovětského svazu nastaly v republice na rozhraní Evropy a Asie pro příslušníky jiných národností těžké časy. „Měli možnost buď ztratit vzájemné kontakty i své češství, nebo se pokusit přesvědčit původní vlast, aby je přijala nazpět,“ popisují internetové strany společnosti Člověk v tísni.
Obce, které nabídnou kazašským Čechům bydlení, získávají od ministerstva vnitra příspěvky na jeho opravu a na pomoc krajanům při orientaci v našich podmínkách. To zahrnuje většinou jazykové kurzy, hledání zaměstnání a sociální příspěvky. Například Zlín získal na vytvoření zázemí pro Kellerovu rodinu příspěvek přibližně půl milionu korun.
Češi se do Kazachstánu dostávali postupně na konci devatenáctého a na začátku dvacátého století. Část z nich tam šla dobrovolně za obživou, další se tam dostali po roce 1941 při násilných stalinských deportacích z oblasti Moldávie. Krajanská komunita zůstala zachovaná zejména v okolí vesnice Borodinovka v Akťubinské oblasti. I ta ale po letošku zanikne.
