ROZCESTNÍK
Krize definitivně skončila. Bez ohledu na ekonomická data to vyplývá ze tří nejpřeposílanějších (nejoblíbenějších, nejdoporučovanějších) článků z New York Times: „Jídelní manifest budoucnosti“ / „Recept pro zdraví“ / „Pro iPhone téměř nebe“. Žrádlo, žrádlo, zábava. Jak zhubnout, jak se mít dobře, jak si užít iPhone (když jej konečně vzal do své sítě Verizon, po ATaT druhý největší americký mobilní operátor).
„Food manifesto“ je velikou výzvou ke zrušení ministerstva zemědělství, které dotuje produkci kukuřice, a k mohutnému zdanění nezdravých potravin. Jakub Patočka by skákal radostí, vždyť NYT jsou druhé neprodávanější americké noviny.
„Pomalu pečené fazole“ od Marthy Shulmanové jsou malou básní v próze: „Fazole pečené velmi pomalu, až několik hodin, získají jemně krémovou konzistenci, zatímco tekutina kolem nich zhoustne až do jemného sirupu s karamelovou příchutí. Kapusta se v podstatě zcela rozplyne a její chuť se změní z původně hořké na sladkou. Miluji v tomto jídle bílé fazole – jsou tak velké a jejich vláčnost je tak luxusní!“
A to jsme pomlčeli o šestém nejčtenějším článku: „Vína podle NYT: Čas na další argentinskou invazi“. Jejich starosti a Rothschildovy peníze...
*** Ekonomické komentáře jsou po třech letech skuhrání překvapivě pozitivní. Nejpřekvapivější je škarohlíd Nouriel Roubini. Na své stránce Roubini.com vidí „rizika i šance pro letošek v rovnováze“. Německý růst by mohl ještě zrychlit a posílit okolní rozvíjející se ekonomiky, které by se „mohly stát oporou ještě většího globálního růstu“. Jedna věta však budí neklid: Podle současné výše zdrojů, jimiž disponuje Mezinárodní měnový fond a Evropská unie, vypadá Španělsko jako „příliš velké, aby padlo, příliš velké, aby mohlo být zachráněno“.
*** China Daily přetiskuje útěšný text „Armagedon může počkat“ od harvardského profesora Kennetha Rogoffa, bývalého hlavního ekonoma Mezinárodního měnového fondu. Důvod je zřejmý: Rogoff probírá budoucnost jednotlivých měn, zejména eura, dolaru a jüanu. Je optimistický. Připomíná, jak prudká devalvace eura po začátku krize státních dluhů razantně pomohla evropským (zejména německým) vývozům, čímž udržela celé společenství nad vodou. A předpokládá, že v nekončící měnové válce nakonec asijské země částečně podlehnou a jejich měny nutně zpevní. Pro náš kontinent – v tuto chvíli – jen dobré zprávy. Rogoff je nadšený, jak se mechanismus volně plovoucích kurzů po celém světě osvědčil. Naopak „krize opravdu neudělala dobrou reklamu pevně vázaným kurzům“, píše v přímé narážce na problémy Řecka, Portugalska, Irska a Španělska.
*** Těmto zemím se na stránkách Financial Times v článku „Španělsko není Řecko a nemusí být Irskem“ věnuje muž jménem Mohamed El-Erian. Poslouchejme ho pozorně. El-Erian není žádný akademik, ale šéf největšího fondu obchodujícího se státními dluhopisy. Když ten zavelí „prodávat“, půjdou španělské bondy ke dnu...
El-Erian píše: „Pro vítězství v této bitvě musí španělské úřady rychle restrukturalizovat španělské cajas (regionální záložny), a to bez další destabilizace veřejných financí“. Kdyby Španělsko neuspělo, byl by poražen celý evropský záchranný plán. El-Erian je částečně optimista: na rozdíl od Řeka není ve Španělsku krize veřejných financí. Hrozba pro španělský rozpočet nepřichází z přímého zadlužení, ale z dluhů v jiných sektorech, které se vláda rozhodne převzít, aby zabránila jiným ekonomickým a finančním nesnázím. Pokud se Španělsko vydá irskou cestou – tedy pokud se vláda zaručí za závazky cajas, je odsouzeno k záhubě. „Nebo přiměje záložny k reformám a rekapitalizaci – a pak má naději na přežití.“
V Madridu se nebojuje přímo o Prahu. Ale kdyby šlo Španělsko – a tudíž euro – do kytek, půjdeme v závěsu tamtéž.
*** Překvapivý komentář k egyptské krizi se objevil v New York Times od pravidelného přispěvatele izraelských a amerických konzervativních tiskovin Josiho Kleina Haleviho. V komentáři nazvaném „Izrael opět sám“ přemýšlí nad děním v Egyptě z perspektivy židovského státu, zvláště pokud by Egypt ovládla jediná současná fungující opozice, Muslimské bratrstvo. „Hizballáh posilující v Libanonu, Hamás ovládající Gazu, rozpadající se spojenectví s Tureckem spolu s islamistickým Egyptem by vytvořily pro Izrael naprostou noční můru: život ve státě obklíčeném íránskými spojenci a vazaly.“
Halevi popisuje dlouholetou diplomatickou snahu židovského státu o únik z obklíčení; napřed s pomocí Íránu a Turecka, po převratu v Teheránu pak s pomocí Ankary a Káhiry. Tato spojenectví se teď hroutí.
„Hranice na Sinaji je jedinou izraelskou linií, která není opevněná. Izraelci se teď bojí, že tento jediný křehký průzor do arabského světa budou muset uzavřít.“
***
Kapusta se zcela rozplyne a její chuť se změní z původně hořké na sladkou. Miluji v tomto jídle bílé fazole – jsou tak velké a jejich vláčnost je tak luxusní!
O autorovi| PETR KAMBERSKÝ redaktor Orientace
