„Často se používá hašení práškem. Ten je ale agresivní a často může zkázu exponátů dokonat,“ připomíná Martin Mrázek z vedení muzea. Proto připravují pro ministerstvo kultury nové návrhy, jež počítají například s takzvanou vodní mlhou. Ta je při hašení šetrnější, neexistují pro ni ale zatím normy, které by ji umožnily využívat.
„Pokud některý předmět shoří, už ho nejde obnovit. Promočené předměty ale umíme zachránit,“ připomíná profesor Jiří Zelinger, který je garantem výzkumu. Už tři roky porovnává různé způsoby prevence, ale i hašení požárů v památkách a muzeích. Včera s aparaturou a týmem spolupracovníků srovnával následky hašení stejného požáru s použitím vodní mlhy a klasické vodní sprchy - springlerů. Srovnával, jak rychle se v muzejním prostředí podaří oheň uhasit a jaké budou následky. „V krabicích pochopitelně nebyly sbírkové předměty, nashromáždili jsme věci, které je charakterem připomínají,“ řekla Jitka Vrajová z muzea.
V muzeu funguje i metodické centrum konzervace, jehož součástí je vysoušecí komora. Vzorky z místa cvičného požáru proto nyní zmrazí a pokusí se je zachránit. „Zopakujeme stejný proces, jaký jsme dělali například u věcí z Mikulčic, které při požáru v tamním archeologickém depozitáři nasákly vodou,“ potvrdil pracovník centra Petr Hochman. Také oni budou porovnávat, jak je vodní mlha šetrná.
Hasiči podobný postup oceňují. „Naší snahou je samozřejmě jednak zabránit šíření požáru, jednak co nejméně věci poškodit. Existují dokonce i vyspělé technologie hašení, které jsou ještě šetrnější k exponátům, například různé inertní plyny,“ upozornil mluvčí republikových hasičů Petr Kopáček. „Ty jsou však velmi nákladné a nejsou běžné ani v zahraničí,“ doplnil.
Podle Zelingera by výsledkem testů mělo být nejen doporučení, zda vodní mlhu využívat a jak se při prevenci požárů chovat například v menších muzeích, jež nemají na drahou techniku. „Chceme připravit i příručku s praktickými návrhy,“ dodal.
Ze zkušeností hasičů vyplývá, že velmi častou příčinou, proč plameny zachvátí cenné stavby, bývá neopatrnost dělníků při stavebních úpravách. Na problémech se projevuje i stav elektroinstalace či neopatrné chování návštěvníků.
„Pokud některý předmět shoří, už ho nejde obnovit. Promočené předměty ale umíme zachránit,“ připomíná profesor Jiří Zelinger, který je garantem výzkumu. Už tři roky porovnává různé způsoby prevence, ale i hašení požárů v památkách a muzeích. Včera s aparaturou a týmem spolupracovníků srovnával následky hašení stejného požáru s použitím vodní mlhy a klasické vodní sprchy - springlerů. Srovnával, jak rychle se v muzejním prostředí podaří oheň uhasit a jaké budou následky. „V krabicích pochopitelně nebyly sbírkové předměty, nashromáždili jsme věci, které je charakterem připomínají,“ řekla Jitka Vrajová z muzea.
V muzeu funguje i metodické centrum konzervace, jehož součástí je vysoušecí komora. Vzorky z místa cvičného požáru proto nyní zmrazí a pokusí se je zachránit. „Zopakujeme stejný proces, jaký jsme dělali například u věcí z Mikulčic, které při požáru v tamním archeologickém depozitáři nasákly vodou,“ potvrdil pracovník centra Petr Hochman. Také oni budou porovnávat, jak je vodní mlha šetrná.
Hasiči podobný postup oceňují. „Naší snahou je samozřejmě jednak zabránit šíření požáru, jednak co nejméně věci poškodit. Existují dokonce i vyspělé technologie hašení, které jsou ještě šetrnější k exponátům, například různé inertní plyny,“ upozornil mluvčí republikových hasičů Petr Kopáček. „Ty jsou však velmi nákladné a nejsou běžné ani v zahraničí,“ doplnil.
Podle Zelingera by výsledkem testů mělo být nejen doporučení, zda vodní mlhu využívat a jak se při prevenci požárů chovat například v menších muzeích, jež nemají na drahou techniku. „Chceme připravit i příručku s praktickými návrhy,“ dodal.
Ze zkušeností hasičů vyplývá, že velmi častou příčinou, proč plameny zachvátí cenné stavby, bývá neopatrnost dělníků při stavebních úpravách. Na problémech se projevuje i stav elektroinstalace či neopatrné chování návštěvníků.
