Březen znamenal pro nizozemskou literaturu další velkou ztrátu. Bylo vyhověno žádosti vlámského autora Huga Clause o eutanazii. Prozaik, narozený v roce 1929, totiž trpěl Alzheimerovou nemocí.
O tomto autorovi se lze dočíst i v nedávno česky vydané knize Tichý blázen španělské spisovatelky Rosy Montero. Zmíněna je kniha Itala Calvina Poustevník v Paříži, v níž autor popisuje, jak se roku 1959 vydal na svou první plavbu do Ameriky v rámci programu Young Creative Writers. Společně s ním plul francouzský prozaik Claudie Ollier, Španěl Fernando Arrabal, Günter Grass kvůli tuberkulóze neprošel lékařskou kontrolou a posledním do party byl právě Hugo Claus.
O něm Italo Calvino napsal: „Začal publikovat v devatenácti letech a od té doby napsal neskutečné množství věcí. Pro novou generaci je nejslavnějším spisovatelem, dramaturgem a básníkem z vlámsko-holandské oblasti. On sám tvrdí, že tento obdiv za nic nestojí a osobně ho vůbec nezajímá. Ať je jakýkoli, určitě ne hloupý a nesympatický. Chlapík se severským vzezřením vždy s překrásnou a slavnou herečkou po boku.“
Z jeho prozaického díla v českém překladu dosud byly publikovány dva texty. V roce 1974 v knize Pět belgických novel vyšla jeho prvotina Metsiersové. Před třemi lety pak byl zveřejněn román Fámy, díky němuž získala Olga Krijtová Literu za překladovou knihu. Hlavní hrdina dezertoval z bojů v Kongu: „René mohl vysvětlit Julii, že mužstvo, jak jim říkal Kap, mělo svoje rituály, jak u líných okrových vod v Kongu, tak v poušti. V poušti jedli bílé škorpiony, v Kongu moudí domorodců, opečené i za syrova. V obou končinách se zpíjeli do němoty palmovým vínem nebo arakem a dávili si navzájem do chřtánů.“ Snad se brzy dočkáme i českého překladu nejoceňovanějšího románu Smutek Belgie.
V úvodu bylo zmíněno, že smrt Huga Clause znamená pro nizozemskou literaturu další ztrátu. Vloni na podzim totiž zemřel Jan Wolkers (1925-2007). Jeho román Růže z masa vyšel - rovněž v překladu Olgy Krijtové - v roce 2006, přičemž původně měl být publikován již na konci 60. let, vydání ale nebylo povoleno.
V románu čteme velmi sugestivní příběh muže, jemuž se rozpadlo manželství: „V půli cesty do Leidenu jsem potkal Gerarda. Jsi bledý, jako bys měl sračku, povídá mi. Přišlo mu mě líto, a tak mě vzal s sebou domů, kde taky bydlely jeho dvě kamarádky. Jedna z nich byla Soňa. Kdyby mě Gerardovi nepřišlo líto, byl bych Soňu nikdy nepotkal.“
O autorovi| Ondřej Horák redaktor LN
