Problematika ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje se tak dostala i do náplně největšího amazonského folklorního festivalu v Parintins. Ten probíhá vždy poslední červnový víkend a malé město se naplní tisíci návštěvníky z Brazílie i ze zahraničí. Během tří nocí zde různé skupiny soutěží o trofej za nejlepší taneční kreaci. Hodnotí se umělecká stránka projevu, originalita kostýmů a ztvárnění amazonské tematiky. V kulaté aréně křepčí indiánský šaman paxé, chvílemi na sebe bere zvířecí podobu a zářícím ohňostrojem naznačuje svá kouzla. Před rozvášněnými diváky tančí královna krásy v krinolínových šatech.
Festival se inspiruje historkou o farmáři, jenž jednoho dne zjistil, že se mu ztratil ze stáda jeho nejlepší býk – portugalsky boi. Brzy se přijde na to, že hlídač mu zkrátil život, aby uvařil chutné jídlo své těhotné manželce, která si ho moc přála. Hlídači hrozí smrt, a tak si nakonec vymodlí pomoc vyšších sil, jež vrátí býkovi život. Bumba-meu-boi, jak se oslavám říká, probíhají v různé formě především na severu Brazílie, v Amazonii jsou příležitostí k připomenutí významu deštného pralesa pro život celé planety.
Rozsáhlé území Amazonie zasahuje do vícero zemí a v rámci Brazílie je rozděleno do několika federálních států. Tmavá řeka Rio Negro protéká kdysi bohatým kaučukovým střediskem Manaus a záhy se setkává s chladnější a světlejší Solimoes, aby spolu vytvořily slavnou Amazonku.
Mravenčí pach
Soutok Rio Negra a Solimoes je oblíbeným turistickým cílem. Vytváří se zde skutečná hranice dvou barev, tmavé a světlé, místy vznikají nepravidelné mapy, to když se vleje trochu vody z jedné řeky do druhé. Právě tady podél pobřeží existuje řada hotelů v džungli, které nabízejí pobyt v divočině s lovem krokodýlů, plaváním s říčními delfíny a procházku lesem. Lekce tzv. jungle survival obsahují i poučení o místních rostlinách, z nichž mnohé mají léčivé účinky. Některé dřeviny příznivě působí proti stárnutí a vráskám. Indiáni vkládají před lovem ruce do mraveniště kupim. V mžiku pokryje jejich pokožku nános malých černých tvorů. Pak jen stačí zamnout si ruce a po mravencích zůstane zvláštní pach, který neutralizuje ten lidský. Lovci se pak mohou bez problémů prodírat džunglí a přiblížit se ke zvěři, aniž by je cítila.
Hotel Ariaú (dvě hodiny lodí z Manausu) byl postaven vysoko v korunách stromů na dřevěných kůlech, aby ladil s přírodou. Turisté zde opravdu žijí v symbióze s ní. Po terasách běhají žluté veverčí opičky a číhají na banány ze snídaně, k pokojům se občas vydá nosatý medvídek koati, barevné ještěrky či pestří motýli. Opravdovým zážitkem jsou výlety kánoí do hlubin džungle. V zákrutách toku se skrývají ledňáčci a volavky a ve větvích odpočívají lenochodi. Indiánské děti brázdí vodní hladinu na malých loďkách vydlabaných z kmenů stromů a nabízejí turistům zvířecí miláčky k fotografování. Krokodýl má pusu zavázanou, ale lenochod je kamarádský. Oficiálně jsou ale tyto druhy chráněné a o jejich chovu doma si můžete nechat jen zdát.
V Amazonii žije zvláštní druh delfínů – tzv. boto rosa – s narůžovělým bříškem. Na rozdíl od svého menšího kolegy, jenž se podobá delfínům mořským, není tak mrštný a jen málokdy povyskočí nad hladinu, zato je ale velmi zajímavý. Dorůstá délky několika metrů a existuje pár míst, kde si s ním můžete zaplavat a krmit ho rybami. Botos se orientují především podle pohybů – takže pozor na zubatou tlamu, aby si s rybou nevzala i kousek ruky. Dle místní legendy růžoví botos svádějí mladé dívky, berou na sebe podobu pohledných mladíků a lákají krásky do svého království. Indiáni takto často vysvětlovali nechtěná těhotenství.
Srdcem brazilského státu Amazona je město Manaus s pulzujícím přístavem. Do většiny míst se zde totiž vzhledem k obrovským vzdálenostem a neexistenci silnic dostanete jen lodí či letadlem. Ale i letecké spoje jsou omezené a mnohdy velmi drahé. Plavba dřevěným korábem trvá i několik dnů a může být pěkně dobrodružná. Řeka v době dešťů a bouří spíše než vnitrozemský tok připomíná rozvlněné moře.
Lidé cestují po amazonských řekách vyzbrojeni trpělivostí. Přes den pozorují břehy pokryté bohatou vegetací, dravce čekající na úlovek a nekonečnou vodní plochu. V noci zalehnou do sítí zavěšených na kolících – přesně v indiánském stylu. Za den a půl se z Manausu dostanete do Santarému, který již leží ve státě Pará – pojmenovaném podle ořechů. Santarém se proslavil pláží Alter do Chao, která vroubí ostrůvek v řece Tapajós. Ta přímo před přístavem vytváří spolu s Amazonkou stejný efekt jako soutok u Manausu – mísení dvou barev, kde se rádi brouzdají růžoví delfíni.
Ze Santarému lodě pokračují do Belému a pak do Atlantiku. V okolí Belému se lze pokochat pohledem na řeku, která jakoby nemá druhý břeh. Člověk se tu cítí nicotný v porovnání se silou přírody. Do Belému směřují davy návštěvníků v říjnu, kdy se zde slaví Círio de Nazaré – ulicemi procházejí průvody nesoucí sochu Panny Marie a ta je také převážena na opentlených lodích. Účast se odhaduje na několik milionů a jedná se o jednu z největších náboženských oslav v zemi. V Amazonii se ostatně víra mísí s indiánskými tradicemi, i když kolonizátoři byli kdysi v jejich potírání dost úspěšní. Kdo by si představoval, že zde najde indiány ve skromném oblečení, by byl asi zklamán.
Výlet do Amazonie nicméně stojí za to, především do zákoutí smaragdové džungle, plic zeměkoule, jež skrývají mnohá tajemství.
O autorovi| Jana Chaloupková, spolupracovnice Pátku
