Sobota 11. května 2024, svátek má Svatava

130 let

V Praze platí filozofy špatně. Proč?

Česko

RADKA KVAČKOVÁ

22. září 2009

Učitel na brněnské filozofické nebo pedagogické fakultě si vydělá dvakrát víc peněz než jeho kolega v hlavním městě

Průměrná měsíční mzda odborného asistenta na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze činila loni 23 203 korun hrubého, tedy něco kolem osmnácti tisíc čistého. Průměrný příjem odborného asistenta na stejné fakultě Masarykovy univerzity v Brně ovšem překročil 40 000 korun. Pozoruhodný rozdíl, nezdá se vám?

Přitom stejně jako příjmy odborných asistentů se liší i příjmy docentů a profesorů. Zatímco profesor pražské Filozofické fakulty UK si loni vydělal průměrně 37 tisíc, profesor na FF MU v Brně bral téměř 63 tisíc korun!

V poslední době se čím dál častěji mluví o podfinancování vysokých škol. Na platy si ale nestěžují všichni stejně. Zdá se, že učit na technice, ale třeba i na lékařské fakultě není až tak ztrátový podnik. Téměř za žebráky se však považují zejména mnozí filozofové a taky budoucí pedagogové.

„Můj plat je 23 000 hrubého,“ odpověděl na naši indiskrétní otázku minulý týden docent Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy Jan Šiška a dodal, že jeho kolegyně, odborná asistentka, si nosí domů jen patnáct tisíc čistého.

Průměrný plat akademických pracovníků na této fakultě činil loni (podle údajů Střediska vzdělávací politiky) necelých 26 tisíc, což není víc, než činí průměrný plat lepší sekretářky v každé aspoň trochu prosperující firmě. A to si učitelé budoucích učitelů hodně polepšili. Tři roky předtím vydělávali průměrně jen necelých sedmnáct tisíc. Tak výrazný nárůst jejich platů ostatně přivedl fakultu na pokraj bankrotu a minulého děkana stál funkci.

Tarif netvoří ani polovinu mzdy Humanitní fakulty brněnské Masarykovy fakulty platí nesrovnatelně víc a nebankrotují. Čím to je? Mají snad lepší management?

Rektor MU, politolog Petr Fiala, je na slušné platy svých lidí pyšný. „Průměrné příjmy akademických pracovníků na Masarykově univerzitě skutečně převyšují celorepublikový průměr,“ potvrzuje. Zároveň ovšem upozorňuje, že představují průměrný měsíční příjem za dobu jednoho roku včetně odměn za práci na projektech, výzkumných záměrech a grantech. Nejde tedy o částky, na něž by zaměstnanci měli na základě svých pracovních smluv automaticky nárok.

Takzvaná tarifní složka platu tvoří podle rektora pouze asi 40 procent celkových příjmů zaměstnanců MU, zbytek představuje osobní ohodnocení, odměny za práci na projektech a dalších aktivitách. „Průměrná výše příjmů rozhodně není závislá pouze na počtu přijatých studentů,“ odmítá rektor Fiala domněnku, že vzhledem ke způsobu rozdělování státních dotací „na hlavu“ vše záleží na množství vzdělávaných.

„Pro příjmy zaměstnanců univerzity není tolik důležitý celkový počet studentů, ale zejména to, jak je vysoká škola úspěšná při získávání prostředků z grantových soutěží a z evropských fondů a jak spolupracuje s aplikační sférou,“ říká a zdůrazňuje, že výše průměrných příjmů na Masarykově univerzitě dokazuje také rozumnou rozpočtovou politiku, která je založena na motivačních prvcích a umožňuje vytvářet stimulující pracovní prostředí.

Učíme i to, co jinde neučí Děkan Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Michal Stehlík má však také jiné vysvětlení. Na otázku, proč nemohou platit své odborníky tak, jako to dělají v Brně, odpovídá: „Z jednoduchého důvodu: Máme příliš mnoho malých oborů.“ Pravdou je, že nejstarší česká univerzita poskytuje vzdělávání i v oborech, jako je například arabistika, koreanistika, turkologie a podobně, kde se posluchači počítají spíše na jednotky než na desítky. Učitelů ovšem nemůže být úměrně méně než na oborech, které plní velké posluchárny.

Není vyloučeno, že manažer, kterému by šlo jen o efektivitu, by „bonbónky“ typu koreanistiky prostě zrušil. Děkan Stehlík je ale přesvědčen, že Filozofická fakulta Univerzity Karlovy se nemůže řídit jenom ekonomickými pravidly, a zkouší jiné cesty.

Nedávno se mu podařil husarský kousek, když získal na rozvoj malých oborů od vlády na pět let přes 50 milionů korun. Nikoliv prostřednictvím resortu školství, ale resortu vnitra (proboha, vždyť tady ty jazyky a kultury někdo musí znát!) Tato finanční injekce představující desetimilionový roční přínos zachraňuje sice fakultu před deficitním rozpočtem, na zvýšení platů, které by stálo za řeč, ale stačit nemůže.

Nadějí, která by mohla situaci ve mzdách opravdu zlepšit, je podle děkana nový způsob financování vědy, proti jehož parametrům se nyní bouří pracovníci Akademie věd.