MOSKVA/PRAHA Rusko prožívá obrovské rozčarování. Zimní olympijské hry ve Vancouveru se stanou pro ruské sportovce nadlouho noční můrou. Zatím to vypadá pro ruský tým na nejhorší výsledek za celou historii jeho účasti na zimních olympiádách.
Posledním zklamáním se stala prohra ruských hokejistů se Slováky, ale horších výsledků už má ruská výprava daleko víc. Nadějní biatlonisté nezískali zatím ani jednu medaili, stejně jako neuspěli rychlobruslaři. Mnohem horší bylo ale zklamání krasobruslaře Jevgenije Pljuščenka, který sice částečně prolomil „ruskou smůlu“ a získal stříbro, ale všichni od něj čekali zlatou.
Taneční pár Oxana Domninová a Maxim Šabalin se zase stal v krasobruslařské soutěži obětí vlastní tvrdohlavosti. Tančil i přes předchozí varování na hudbu australských domorodců, a to se nelíbí ani samotným domorodcům, ani porotcům.
Následovala obvyklá ruská reakce: prezident ruského krasobruslařského svazu Valentin Pisejev prohlásil, že proti Rusku je organizováno ve sportovním světě spiknutí.
Výmluvy jsou trapné Ruští sportovní komentátoři jsou ale střízlivější. Upozorňují na to, že spolu se Sovětským svazem se rozpadl i celý systém přípravy sportovců. V 90. letech ještě Rusko žilo z toho, že aktivní byli borci vychovaní v 80. letech, dnes ale nastoupila nová generace.
Pro Rusko byly i za sovětských dob úspěchy jeho sportovců na mezinárodních kláních vždy politickou záležitostí. Zlaté medaile dokazovaly mimo jiné i úspěšnost komunismu a sílu celého impéria.
Také dnes mají sportovní vítězství dodávat Rusku sebevědomí velmoci. Proto se už z politických kuloárů ozývají hlasy volající po odvolání zodpovědných funkcionářů. Výmluvy na zvláštnosti kanadských sportovních závodišť či počasí jsou podle šéfa ruského parlamentu Borise Gryzlova víc než trapné. Z olympiády ve Vancouveru se stává v Rusku synonymum porážky, neúspěchu a ostudy.
O místo může přijít ministr sportu a šéf Ruského olympijského výboru. Gryzlov bude podle vlastních slov požadovat jejich odstoupení. Tedy pouze v případě, že Rusko skončí v medailovém pořadí národních týmů hůř než na čtvrtém místě; po čtvrtečních soutěžích bylo přitom až jedenácté.
