V kostele sv. Vavřince jsou židle uspořádány tak, že tvoří jakousi arénu okolo cembala, které pro tuto příležitost není na vyvýšeném pódiu, ale pod ním. Semknutý prostor tak vytváří atmosféru pospolitosti a intimity, jakou má správný salon mít. Monika Knoblochová patří k nemnoha našim výborným hráčkám na cembalo a našla si v tomto oboru svou cestu: dovede stylově provést jak barokní hudbu, tak novější i nejnovější tvorbu.
Nedělní program, jímž odstartoval její „Hudební salon Café creme“ byl kombinací obojího. Skladby J. S. Bacha, Bohuslava Martinů a Jana Nováka se navzájem „snesly“ více než dobře. Úvodní večer ozdobila flétnistka Clara Nováková, skladatelova dcera a častá interpretka jeho děl. Díky přirozenému projevu obou protagonistek se podařilo vyvážit neformálnost s profesionalitou.
Na tónu flétnistky Novákové, v intonaci naprosto neomylném, je znát školení v zahraničí: užívá velmi střídmě vibrata, ale není o to méně expresivní. U cembalistky zaujala samozřejmost, s jakou se něžně i razantně zmocňuje hudby různých stylových období. Koncert vygradoval závěrečnými Choreae veneraes Jana Nováka, efektní suitě v úpravě pro cembalo a flétnu přednesené se suverenitou. Další pokračování nového pražského „salonu“ budou po Novém roce a jména hostů Moniky Knoblochové slibují zajímavé zážitky.
