PRAHA „Jsem obchodnice a je mi jedno, co budu prodávat. Už u toho zůstanu a nezáleží na tom, jestli prodávám eura nebo ponožky,“ usmívá se Martina Rubínová. Firmy Citco – Finanční trhy, kterou řídí, se tato slova docela týkají: obchoduje s devizami, a po přechodu české měny na euro se jí tak částečně zúží byznys.
V blízkosti umírání Na prahu dvacítky se Martina Rubínová sebrala a zamířila na druhý konec světa do Sydney. Proč si vybrala pro sbírání zkušeností právě Austrálii? „Tenkrát to bylo to nejzazší, kam jsem mohla zamířit,“ vysvětluje. Odjížděla ještě před dvacátými narozeninami, vrátila se až jako třiadvacetiletá. „Původně jsem měla odjet jenom na půl roku, nakonec jsem tam zůstala mnohem déle. Rozhodně mi to dalo samostatnost, myslím, že jsem se vrátila jako jiný člověk. Vyspějete názorově, dokážete, že jste schopen postarat se sám o sebe, musíte si všechno sám zařídit, vydělat si na sebe. Škola také nebyla levná záležitost.“
Při zmínce o léčebně dlouhodobě nemocných, v níž coby zdravotní sestra pracovala, nezapře ani Martina Rubínová fakt, že lidé, co se setkávají s umíráním jako jevem, s nímž ve své práci prostě musejí počítat, o tom hovoří věcným, drsně znějícím slovníkem: „Dohromady jsem nastrkala jedenáct lidí do pytle,“ poznamená. Pak dodá. „Byla to tvrdá zkušenost. Ale taky radost – že se o někoho staráte a že vás někdo potřebuje.“
Vedle práce vystudovala v Sydney obchodní školu Clarendon Business College a později se stala držitelkou certifikátu vydaného Lorraine Martin College se specializací na média a PR. V Austrálii by pravděpodobně zůstala ještě déle, ale kvůli nemoci v rodině se vrátila do Česka. Pak začala její nová profesní dráha, na kterou ji pomohl nasměrovat její dědeček: dráha obchodnice. Strážný anděl dědeček „Děda léta pracoval jako manažer firmy Honeywell a hodně mě naučil. Stál za každým mým úspěchem a jsem ráda, že je na mě pyšný a hrdý. Dodnes sleduje každý můj krok, i když je v penzi. Názorově už jsem hodně vykrystalizovala, ale ještě před třemi čtyřmi lety jsem občas potřebovala pomocnou ruku a on mi ji vždycky podal. Pořád s ním některé své kroky konzultuji,“ říká manažerka.
Začínala v Makru, poté vyzkoušela reklamu a pak už začala pracovat v oblasti finančních trhů. Do společnosti Citco – Finanční trhy ji majitel firmy Gabriel Kovács přijal jako obchodnici, ale její zkušenosti před ostatními lidmi ve firmě zprvu tajil. „Nevěřil mi a myslel, že jsem nasazený špion od konkurence. Proto mě přijal nejdřív zkušebně, s podmínkou, že nikdo ve firmě o tom nebude vědět. Nakonec jsme si plácli. Jeho pohnutky dneska chápu, teď se chovám stejně opatrně jako on.“ Na obchodu Rubínovou podle jejích slov nejvíc baví fakt, že má-li být dobrý, musí uspokojit obě strany, které se ho účastní. „Jde o schopnost pochopit, co druhá strana potřebuje, a umět jí to dodat. Nejde jen o kvalitu produktu nebo služby, které prodáváte, ale také o to, napasovat je přímo na potřeby kupujícího. To je na tom to hezké.“ Nebýt diktátor Jako obchodnice pracovala v Citcu od roku 2003 do roku 2006, poté se stala výkonnou ředitelkou. „Odpovídám za celý tým Citca. Každý má svoji roli a doplňuje celek, na mně je, že všechny hybné páky a kolečka se budou točit tak, jak mají. Svým způsobem je můj tým celé Citco, ale nemůžu být v úplně pravidelném kontaktu se všemi. Kdysi nás bylo patnáct, teď je nás přes padesát. Nejbližším týmem tak jsou pro mě určitě lidi z dealingu, obchodu, marketingu, IT a personalistiky. Očekávám od nich, že se budou k problémům stavět čelem, a snažím se jim poskytovat takové zázemí, aby mohli mluvit hodně otevřeně. To je základ. Nejste-li schopen diskuse, zaujímáte roli diktátora, který nekouká kolem sebe. A to by určitě nebylo dobře.“ Nové možnosti Společnost podnikající na finančních trzích a obchodující s devizami musí samozřejmě reflektovat současnou mezinárodní finanční krizi. Ředitelka ale zastává názor, že se žádná hysterie konat nebude. „Ochlazuje se mírně obrat, je znát nervozita, která se odráží na náladě zákazníků a na kurzu koruny. Vnímáme jeho fluktuaci, mění se třeba o více než padesát haléřů během jednoho dne. Neděláme ale spekulativní obchody, takže naše rizika jsou malá.“
Další věc, se kterou musí firma počítat, je přechod české koruny na euro, jenž ji připraví o část jejího byznysu. I proto se Citco – Finanční trhy pouští do nových projektů, z nichž nejaktuálnější by mělo podle manažerky být založení nové družstevní záložny, plánované už na příští rok. „Družstevní záložnictví je u nás historicky negativně vnímaná oblast,“ připouští Rubínová. „Ale jsou tu už také funkční záložny, které si vydobyly na trhu své místo. Chceme si ho vydobýt také, přičemž se můžeme opřít o naši vlastní historii a o zkušenosti, které s námi klienti mají. Rozšíříme jim nabídku, spustíme také služby pro nové cílové skupiny, ale uvážlivě. Jak říká majitel firmy: hlavně se nepřehřát.“ Vztahy s majitelem Gabrielem Kovácsem hodnotí ředitelka jako velmi otevřenou komunikaci. „Vystupuje vůči mně s obrovskou důvěrou. Strategická rozhodnutí děláme většinou společně, nenapadá mě nic, k čemu bych se nemohla vyjádřit. Operativní řízení společnosti nechává zcela na mně. Jde o vzájemný respekt, určitě se nemusíme shodnout na sto procent, ale různorodost názorů nám pomáhá růst. Tím nechci říct, že volíme zlatou střední cestu. Ono v řízení lidí a v manažerské práci moc zlatých středních cest není. Tam je to buď tak, nebo tak. Vždycky se ale nakonec dokážeme dohodnout.“
***
MARTINA RUBÍNOVÁ
Rodina: „Mám úžasnou rodinu.“ Auto: „Teď jezdím s Toyotou Rafkou.“ Oblíbená hudba: „Faithless.“ Volný čas: „Co je to volný čas? Ale ne, určitě mám volný čas. Rozhodně ho mám. Mám koníčky, mám přítele a věnuji svůj volný čas lidem, se kterými chci být.“ Oblíbená dovolená: „Kdekoli, hlavně, když je volno. Nemám preference.“
O autorovi| Jaroslav Krupka, editor LN
