Minulý víkend jsem poprvé strávil na festivalu Open Air v Trutnově, a tak to se mnou zamávalo, že mě v nejmenším nevzrušuje, ani kdyby toskánského výletníka Topolánka v Hustopečích najatí plešatci ukamenovali. Pozvali mě totiž, abych se zakladatelem akce Františkem Čuňasem Stárkem, někdejším vydavatelem Vokna, uváděl program na Undergroundové scéně. To víte, poté, co jsem v květnu pro Českou televizi komentoval Eurosong z Moskvy, musím si vylepšit kádrový profil.
Můj křest začal zostra. Ledva jsem dorazil, Franta mě hnal, abych uvedl nikoli nějakého zpívajícího androše, ale kouzelníka Jožka Talostana. Abych se vzpamatoval, vydal jsem se k hlavní scéně, kde začínal vystoupení.. Rudolf Pellar! Šestaosmdesátiletý šansoniér a překladatel (s manželkou Lubou) mj. Faulknera a Salingera vyzařoval sebeironické cohenovské charisma, dělal si s mladým publikem, co chtěl, a přiměl i o tři generace mladší diváky, aby mávali zapalovači na Mackieho Messera. A já poznal, v čem spočívá magie Trutnova. Neznám žádný jiný festival, kde by se na jednom pódiu setkal kmet a za chvíli třeba výtečný Beatburger Band, vlastně taky šanson, ale oděný do beatboxingu nového tisíciletí. A nemáte ponětí, jak mládež vyváděla, jakmile fantastická Eva Pilarová zapěla perly včetně Montiho čardáše a Tureckého pochodu.
V trutnovském azylu tolerance mě ohromily i jiné věci. Když jsem v našem stanu vedl dialog s evangelickým farářem Jakubem Schwarzem Trojanem o Janu Palachovi, kterého pohřbíval a vyložil jeho odkaz jako nadčasovou výzvu k odolnosti proti jakémukoliv bezpráví a manipulaci, puberťáci v řadách nadšeně tleskali. Na chvíli jsem propadl bludu, že to tihle prvovoliči na podzim u uren nenechají jen tak. Jenže jiní zástupci nadějné generace mezitím vykrádali stany. Nicméně jsem byl naprosto vstřebán atmosférou zhmotněného Facebooku, kdy se setkáváte s mnoha báječnými lidmi, které znáte jen podle jmen. Směl jsem si potykat s nejstarší návštěvnicí, chartistkou Dádou Fajtlovou. Kdepak mírná stařenka z podkrkonošských poudaček Marie Kubátové. Pořád šije do nepravostí a notně jsem zesinal, když mi líčila trutnovské poměry.
Místní radnice rozhodla o megalomanské výstavbě Společenského centra, již zadala provařeným architektům z firmy ATIP Jiřímu Vítovi a Vladimíru Vokatému, kteří za bolševika bourali historické domy, aby místo toho vytrčili sídlo OV KSČ. Nyní využívají kontakty na nejslavnějšího rodáka-fízla Aleše Hušáka (s drzým krycím jménem Krakonoš!), jemuž jistě toliko z lásky splácali jeho nevábnou haluznu Sazka Arenu.
Mraky tím pádem visí i nad Open Air, neboť si podobní šizuňkové prý brousí zuby na pozemky Na Bojišti, kde by se mohl na místě českého Woodstocku rozkládat třeba supermarket. Navrhuji tedy veřejný potlach s trutnovským starostou Ivanem Adamcem za účasti festivalového náčelníka Martina Věcheta. Vykouřili bychom dýmku míru, zapili douškem ohnivé vody a krví zpečetili, že festival je nezaplatitelnou propagací města a měl by být navždy zachován. Howgh!
***
Na chvíli jsem propadl bludu, že to tihle prvovoliči na podzim u uren nenechají jen tak. Jenže jiní mezitím vykrádali stany.
