Nestává se často, aby za pádem vlády stál prezident. V Česku se to Václavu Klausovi podařilo a pomohl mu k tomu jeho dosavadní rival Jiří Paroubek. Každý má sice jiný cíl, ale pragmatismus je svedl dohromady. Nestandardní kroky Bylo veřejným tajemstvím, že Václav Klaus při pohledu na Topolánkovu vládu trpěl. Důvodů byla hned celá řada. Zaprvé se vláda i přes svou křehkost chovala pravicověji než kabinety Václava Klause. Zadruhé byla proevropská, což se rovná pro prezidenta kacířství. Zatřetí zasedli ve Strakově akademii také zelení. Začtvrté Topolánek postavil hlavu státu mimo politickou hru. Klausovi tak zůstala pouze funkce postavy z šapitó, která objíždí svět se svou bizarní show o neexistujících změnách klimatu.
Kdyby nebyl úkazem mezi hlavami států, pozvánek by příliš mnoho nedostal.
Václav Klaus neumí stát stranou a rozhodl se své akcie na domácí půdě zvýšit. V dobách křehkých vlád je to jednoduché, stačí získat jednoho dva poslance a už se mění politická scéna.
Vlastimil Tlustý dokonce i ve svých veřejných vystoupeních říkal, že zná další kroky hlavy státu. Je tedy více než pravděpodobné, že jednal v zájmu Hradu. Ten tak získal dva poslance za cenu jednoho, protože jak známo, další rebel z ODS Jan Schwippel je jako Tlustého kravata, drží se pevně jeho krku.
Je to podivné, prezident pomohl sestřelit kabinet, kde sedí lidé, kteří jej zvolili hlavou státu. Zároveň pak pomohl straně (ČSSD), která se podle jeho slov při minulé prezidentské volbě pokusila „zvrátit polistopadový politický vývoj“. Jak je vidět, prezident hodnotí smysluplnost kroků výhradně podle toho, jestli jsou v jeho prospěch.
Stejně tak je podivná logika Jiřího Paroubka, který neustále tvrdí, že jeho prioritou je Evropská unie a přijetí Lisabonské smlouvy, a přitom pomůže z kouta muži, který je nejzapálenějším odpůrcem Lisabonu, a ještě ohrozí naše předsednictví EU. Jak vidno, ze vztahu Paroubek–Klaus se časem může stát obdoba vztahu Klaus–Zeman. Tedy zpočátku zarputilá nenávist a pak objetí a spolupráce, protože v silovém pojetí politiky si nadmíru rozumějí. Prezidentova pozice se nyní zásadně mění. On je ten, kdo určí následné děje. Situaci ovlivní už tím, koho pověří sestavením vlády. Zároveň ale bude důležité, jak časově omezí jednání a jestli si dá nějaké podmínky.
V případě Václava Klause není vůbec jednoduché předpovídat, jak se zachová.
Svými útoky na nezávislost soudů; peskováním Ústavního soudu; odmítáním jmenovat do různých funkcí lidi, kteří jsou k němu kritičtí; účastí v předvolební kampani do Senátu a krajů, tím vším dokazuje, že mu nejsou nestandardní kroky cizí. Navíc nyní není nucen jednat opatrně, protože už nemůže znovu kandidovat na post hlavy státu.
Na unii!
Nevíme sice, jak se Václav Klaus zachová, ale víme, jaké myšlenky mu při tom půjdou hlavou. Bude podporovat takový kabinet, kde nebudou tak nenávidění zelení. Když to jen trochu půjde, zkusí vyšachovat Topolánka, který je příliš na Hradě nezávislý. Z toho důvodu by byla pro něj přijatelnější úřednická vláda, se kterou si prezident v praktické politice díky své zkušenosti poradí. Nějakým z p ů s o -bem se také bude snažit potrápit ODS, která si dovolila neplakat nad jeho odchodem ze strany a výrazně se od něj emancipovala. Nemělo by se zapomínat, že tu vznikla Klausova Strana svobodných občanů.
Ve zdravici prezidenta této straně mimo jiné stojí: „Věřím, že strana bude obohacením naší politické scény a že akcent na obhajobu svobody jednotlivce a národní suverenity, které deklarujete, veřejnost osloví a napomůže vrátit politický dialog k základním hodnotám, o které občanům jde. Právě to řada občanů na dnešní české politické scéně postrádá.“ Jinak řečeno, jde o něco, co postrádá prezident. Ve zdravici (jde mimochodem o nadstandardní podporu jedné strany) také hned dodal, že od ní čeká boj proti Evropské unii.
Václav Klaus si tedy vybral nové uskupení a kdo ví, jestli se nepokusí ODS natolik ztížit situaci, aby pomohl právě straně, kterou založil jeho poradce Petr Mach. První krok k tomu už udělal.
O autorovi| Erik Tabery, šéfredaktor týdeníku Respekt
