„Skoro všichni jsme tehdy věřili tomu snu, že se podaří prosadit změny i proti vůli Moskvy. Doufali jsme, že sovětští ideologové si řeknou: Československo je už někde daleko. I já sám jsem byl intervencí překvapen, nečekal jsem ji,“ řekl Klaus.
Prezident připomněl, že invazi vojsk Varšavské smlouvy zažil shodou okolností v Rakousku, kde se jako mladý ekonom účastnil v Alpbachu mezinárodní konference. Zdůraznil však, že už tehdy kritizoval reformy „zprava“. „Už tehdy jsem považoval takzvanou třetí cestu, tedy něco mezi tržním a plánovaným hospodářstvím, mezi organizovanou společností a svobodou, za neschůdnou.“
Společnost byla v roce 1968 podle něj již „o řadu kroků dál než reformní komunisté“. „Pro mě byli reformní komunisté i po roce 1989 nejdůležitější protivníci. Byli oběťmi svého myšlení, nebyli schopni udělat skok kupředu, věřili v socialismus s lidskou tváří.“
Podle něj je nutné podrobit komunismus historické analýze. „Po revoluci jsme si všichni mysleli: teď o tom napíšu knihu. Ale pak jsme měli na práci důležitější věci a tyto knihy zůstaly nenapsány.“ Prezident také – do určité míry – vyslovil souhlas s myšlenkou, že stejně jako Rakušané stále ještě řeší, zda většina z nich v roce 1938 podporovala nacisty, také Češi se přou, zda v roce 1948 většina z nich podporovala komunisty. „Rozdíl je v tom, že zatímco (rakouský prezident) Heinz Fischer v projevu k 70. výročí anšlusu hovořil o budování mostů, pro mě je budování mostů ke komunistům nemyslitelné.“
K česko-rakouským vztahům uvedl: „Nemyslím si, že jsou výrazem hluboké nedůvěry. Nedůvěra mezi lidmi není, jen mezi různými politiky. A ti budou muset své myšlení změnit. Jsem ochoten se vsadit, že v Rakousku bude zahájena debata o jaderné energetice dříve, než si myslíte.“
***
„I já sám jsem byl intervencí překvapen, nečekal jsem ji,“ řekl prezident
