LN V jakém stavu se po předvolebních debatách nacházíš?
Psychika slouží, fyzično již méně. Jedním slovem: únava. Únava z více než tříměsíčního maratonu. Je to vypětím, kdy pracujete s publikem a jednotlivými lídry, kteří v mnoha případech nemají dostatečnou mediální zkušenost... Jsem rád, že už je po všem.
LN Jsi v této zemi asi jediný, kdo zná dopodrobna všechny krajské lídry všech politických stran. To je skoro na zbláznění.
Je to 70 lidí. V mnoha případech se na krajských lídrech, kteří by měli býti nej, ukazuje bída české politiky. Podle mě mnoho z nich není připraveno zasednout do sněmovny. Zjistil jsem, že programy jejich stran znám mnohdy lépe než oni.
LN Zrovna v případě Františka Straky, který původně kandidoval za lidovce, jsi řekl, že už ti ho bylo líto, takže jsi mu ani nepoložil hlavní otázku - tedy že jediná strana, kterou je možné volit, pro něj ještě nedávno byla ODS.
Tam byla už vyhrocená situace. Ptal jsem se ho, jakou památku by podpořil a on říkal, že by podpořil ten klášter... A nemohl si vzpomenout, že je to klášter v Teplé. Už mu napovídalo i publikum a stejně to nebyl schopen říct. Řekl jsem si, že mi nestojí za to, abych mu uštědřil poslední ránu. Další lídři se zase začali zaplétat do svých vlastních frází a publikum se tomu smálo, tak jsem si s tím ještě chvíli pohrával. Lidově řečeno jsem je dusil.
LN Nechystáš se zas odejít z ČT?
Poslední rozhovor jsme spolu vedli před rokem, když jsem z televize odcházel. Pak jsem se po čtyřech měsících vracel. A teď v nadsázce říkám přátelům, že kdybych byl býval neodcházel před rokem, tak bych odešel teď, protože nyní jsme v Otázkách dosáhli vrcholu. Pokud bych byl televizním novinářem v zahraničí, tak bych podobný projekt dělal na vrcholu kariéry a pak odcházel do důchodu. Co dál? Ano, budou pokračovat Otázky, v současnosti nejsledovanější nedělní diskuse v zemi. Jsem na křižovatce.
LN Takže přemýšlíš i o odchodu?
Ne! Po návratu do ČT jsem řekl, že teď už se musím nechat vyhodit. Takže platí, že jsem stále hodně vnitřně svobodný a můžu si dovolit provokovat. Můžu si dovolit provokovat z toho důvodu, že chci být vyhozen. Nemám co ztratit. A existuje ještě jedna možnost - že po volbách politici ČT zprivatizují či zestátní, a to by byl důvod k mému odchodu.
LN Ze kterých politiků teď před volbami čišela nervozita?
Myslím si, že ze všech. Například mě překvapilo, že Paroubek a Topolánek podlehli tlaku televizí a vystupovali tak často na obrazovce. Přišlo mi to kontraproduktivní. Kdybych byl jejich mediálním poradcem, tak bych jim to nedoporučoval.
LN Byla to zatím nejtvrdší předvolební kampaň?
Zřejmě ano. Myslím, že trochu jsme to způsobili i my, novináři.
LN Čím?
Například i tím, kolik prostoru média věnovala Paroubkově stupínku v nedělních Otázkách. Ve světě běžná věc. Když byla v Otázkách Speciál v Hradci Králové poslankyně ODS Zdeňka Horníková, která je malá a drobná, tak jsme jí dali na židli dva polštářky, protože by za stolem byla utopená jako trpaslík. A když děláme rozhovor s Václavem Havlem, který je drobný, tak se mu dá výš židle.
LN Václav Havel také dostává polštářek?
Při posledních Otázkách dostal polštářky dva. Ale je to opravdu z toho důvodu, aby politik nebyl v celkovém záběru znevýhodněn například vůči moderátorovi. Všichni novináři začali rozebírat Paroubkův stupínek! Měl jsem dvě možnosti. Buďto zapustit Topolánka do země, nebo dát Paroubkovi stupínek. Novináři z toho začali zcela nesmyslně konstruovat, že ČT ustoupila tlaku Paroubka. Nesmysl, on nikdy stupínek nechtěl. Celý příběh je pro mě ilustrací hlouposti médií. To, že Nova snímala v závěrečném duelu Paroubka velmi často z boku a ukazovala jeho velké břicho vůči Topolánkovi, čímž mohla Paroubka záměrně poškodit, to nikdo nerozebírá. V USA by to bylo předmětem debaty mediální kritiky.
LN Kdo z těch dvou byl z tvého pohledu v diskusích lepší?
Může to znít jako vyhýbavá odpověď. K oběma bych měl výhrady. U Paroubka mě překvapuje, jak chce za každou cenu při televizním duelu Topolánka pokořit. Za každou cenu! I z tohoto důvodu je Paroubek v televizní diskusi rozpínavý.
LN Je fakt, že podle průzkumů mnohem méně než Topolánek reaguje na tvé usměrňování.
Přesně tak, je méně disciplinovaný. Když jsem proti Paroubkovi dal Bursíka, debata byla daleko věcnější. A Mirek Topolánek? Tím, že se s ním od pověstné Klausovy esemesky mediálně vleče „prázdný a falešný“, že není dobrý lídr, tak je v křeči. I kdyby Topolánek nebyl prázdný a falešný, tak bude takto vnímán. To jsou dvě věci, které ovlivňují jejich vystupování v debatách. Prostě jsou zbytečně v křeči.
LN Kdysi jsme se bavili o tom, jak rozdílně se k sobě chovají politici před kamerou a mimo kamery. Jak je to s těmito dvěma pány?
U nich je situace vyhrocená před kamerou i mimo ni. To, co Topolánek řekl Paroubkovi, když mu odmítl podat ruku - tedy že si ho neváží - zřejmě platí. Jde o silnou animozitu. Proto je lepší - my jsme to tak řešili v Kongresovém centru - když každý má svoji vlastní místnost, v níž se na diskusi připravuje. Ani na pohřbu bych asi nezažil větší ticho, než kdybych Paroubka s Topolánkem posadil do jedné místnosti.
LN Jak se politici chovají k tobě? Bývají arogantní jako k některým píšícím?
Nemyslím, že by se ke mně chovali arogantně. Je tam vzájemný respekt, protože vnímají televizi jako daleko silnější a vlivnější médium, než jsou noviny. To znamená, že si k vám píšícím novinářům dovolí mnohem víc než k moderátorovi hlavní televizní diskuse.
LN Prostě nás vyhazují z Kramářovy vily.
Tak to je jejich chyba. Přiznám se, že nevím, co se odehrálo mezi Renatou Kalenskou a Jiřím Paroubkem. Ale například po historce se stupínkem se nedivím, když ten politik začne novinářům říkat, že jsou hloupí a že se s nimi odmítá bavit. Kdyby to nebyl Paroubek, tak by se podle mě o tom stupínku tolik nepsalo. O polštářku pod zadkem Zdeňky Horníkové v Hradci Králové se samozřejmě tolik nepsalo. A přitom tato poslankyně ODS byla také opticky nadzvednuta!
LN Mezi Kalenskou a Paroubkem se odehrálo to, že Kalenská řekla Paroubkovi, že on tady chce měnit tiskový zákon a chce se inspirovat rakouským zákonem, přičemž o něm nic moc neví. Respektive že tu chce zavést tiskové soudy, jaké jsou v Rakousku, přičemž tam žádné nejsou. Mají jen tiskové soudce. To Paroubka naštvalo, Kalenskou vyhodil a už jí nikdy nedal rozhovor.
My na rozdíl od vás píšících máme výhodu, že když se tato konfrontace děje v přímém přenosu, tak se politik víc kontroluje. Ale zas to nese to riziko, že z něj v televizi méně dostaneme, protože tam je psychika politiků víc pod kontrolou.
LN Máš na Paroubka taktiku?
Bude to možná znít nafoukaně, ale myslím, že Jiří Paroubek má ze mě respekt. Když jsem viděl jeho výkon na Primě, kde moderátora ignoroval, a když si pustím Otázky, je v tom rozdíl... Z analýz, které má ČT k dispozici, vychází, že jako moderátor mám diskusi nejvíc pod kontrolou. To je dáno i tím, že u Paroubka požívám respektu. V momentě, kdy respekt přestávám mít, mu říkám: „Pane premiére, nehučte.“ To už se mi stalo asi dvakrát, kdy jsem mu řekl: „Pane premiére, už zase hučíte.“A Jiří Paroubek se jako poslušný žák začal hlásil o slovo a stal se velmi disciplinovaným diskutérem.
LN Tlaky ze strany politiků, o nichž jsi mluvil, když jsi před rokem odcházel, už zmizely?
Můj odchod přispěl i k tomu, že si politici k Otázkám i ke mně už dovolí mnohem méně než dřív.
LN Poslední měsíc jsi byl s politiky v těsném kontaktu. Ptám se tě jako nevoliče - kdo je pro tebe tak vůdčí, charismatický, že si ho umíš představit jako premiéra?Obávám se, že když si promítnu čtrnáct předvolebních pořadů plus nedělní Otázky, odhaluje se bída české politiky. Lidi v politice můžeme dělit na politiky a státníky. Politiky beru jako průměrné a mírně nadprůměrné řemeslníky. Že by v ní dnes byl výrazný státník? Dříve to byl bezesporu Václav Havel. Dnes je hledání státníka obtížnější. Když se podíváš do průzkumů, vede je Václav Klaus. Proč asi? Protože si veřejnost zřejmě říká, že mezi slepými je jednooký králem.
LN Je pro tebe Klaus státník?
Myslím, že Václav Klaus těží z toho, že česká politika dnes postrádá vizionáře. Pokud by vizionáře měla, myslím, že by se Václav Klaus ukázal jako politik, který už ji dělá příliš dlouho a který už nemá mnoho zásadního co říci.
LN Mimochodem, čekala jsem, že se prezident před volbami také objeví v Otázkách.
Klause jsem zval od srpna několikrát. Měli jsme například projekt diskuse tří středoevropských prezidentů. Kwasniewského, Gašparoviče a Klause. A Klaus si na rozdíl od polského a slovenského prezidenta nenašel čas. Nevím, co jsem Václavu Klausovi udělal. Asi nemá zájem. Možná má pocit, že jsem se jako novinář zhoršil a on se se špatným novinářem bavit nebude, protože se baví s novináři například z Blesku, které má rád.
LN Mám pocit, že při vašem posledním rozhovoru jste spolu listovali jeho knihou...
To byla moje chyba. Mám asi pět zásadních chyb, kterých jsem se v Otázkách dopustil. První se stala, když se vysílaly Otázky v roce 2004 s Václavem Klausem z Hradu. Klaus si nechal přinést knížku svých projevů v prvním roce prezidentování a druhá kniha byla položena na stolek mně. Opravdu se mohu jen dohadovat, zda měl Klaus tu věc připravenu, nebo zda to byla momentální improvizace. Prostě jsem položil otázku na americkou invazi v Iráku. Václav Klaus sáhl po své knížce a začal v ní listovat. Já v hrůze, že nenajde svůj projev a mně běží drahé vteřiny přímého přenosu, jsem začal listovat s ním. Okamžitě den po vysílání jsem čelil kritice, že Moravec dělal rozhovor s Klausem jen proto, že Klaus řekl, že poskytne rozhovor, pokud bude Moravec propagovat jeho knihu. Z toho jsem se poučil. Už nikdy nebudu listovat v přímém přenosu v knize politikově.
LN Už si to nepamatuji - kdo ten projev našel jako první?
Našel jsem to já. Václav Klaus si svůj projev pamatoval, protože si je asi čte.
LN Další chyba se týkala Vlastimila Tlustého?
Druhá chyba byl Vlastimil Tlustý a ukázání smluv pouze moderátorovi. To byla taky hezká vypečenost. Otevřel jsem obálku, v ruce jsem držel smlouvy a věděl jsem, že je zle. Řešil jsem v přenosu dilema, zda mám jako novinář právo zveřejnit jména třetích osob. Ve studiu seděl i Jan Kasal a Bohuslav Sobotka. A protože to bylo v přímém přenosu během několika vteřin, tak jsem se tu situaci pokusil zachránit tím, že jsem řekl: „Ukážu smlouvy Janu Kasalovi.“ Tlustý zareagoval: „Ne, tomu to neukazujte, jemu nevěřím.“ Tak jsem totéž udělal se Sobotkou a Tlustý řekl: „Tomu také nevěřím. Já věřím jenom vám.“ A přišel jsem si jako v anekdotě, kde pytlák Říha vychází z lesa, na rameni má srnku a potká ho myslivec. Myslivec říká: „Co to máš, pytláku Řího, na tom rameni? Ty pytlačíš!“ A Říha se podívá na tu srnku, shodí ji a zvolá: „Jé, fuj! Srnka!“ Přišel jsem si jako pytlák Říha. Jé, fuj! Smlouvy!
LN Mluvil jsi o pěti chybách.
Třetí chyba byla, že jsem si neohlídal, aby asistentka dovedla včas Jiřího Paroubka do posledního duelu s Mirkem Topolánkem. Už šla úvodní znělka, Topolánek stál u pultíku, Paroubek ještě nebyl na místě a vysílalo se. Zažíval jsem zatím největší muka. Říkal jsem si. „Co budu ještě říkat? Napadne někoho Paroubka přivést, nebo tam budu sám s Topolánkem?“ Pak následovala scénka, kdy jsem házel korunou. Jak jsem měl radost, že se podařilo Paroubka včas přivést do studia, přestal jsem se soustředit a řekl jsem pánům, kdo si bere pannu a kdo orla. A hned, jak to řekli, jsem to zapomněl. Hodil jsem. Navíc na koruně není lev ani panna, což mě zmátlo. Přetransformoval jsem si v hlavě, že lev je orel, a do toho kdo že vlastně řekl orla? Odehrála se scénka, kterou bych nazval minuta idiotova.
LN Rád si sypeš popel na hlavu.
Takže příště budu koncentrovanější a nezačnu vysílat, dokud nebudou hosté na místě. Čtvrtá chyba byla... Čtvrtou a pátou jsem zapomněl. Asi nebyly tak významné.
LN Řekl jsi: „Nechodím k volbám, abych nebyl v konfliktu zájmů.“ To mi zní nesmyslně. Já volím a rozhovory s politiky dělám. Takže ve střetu zájmů jsem?
Myslím, že částečně ano. Myšlenku, koho volit, jsem si ani nepřipustil. Jasně si říkám: „Vždyť oni jsou patníky a já jsem pes.“ Míra obecnosti programů a jejich populističnosti je až příliš velká - a to napříč většinou stran. Kdyby splnili aspoň polovinu z toho, co slibují, nejsme tygrem Evropy, ale tygrem vesmíru.
LN Kdyby se lidé inspirovali tím, co říkáš, tak bys den po volbách neměl ve studiu lídry stran, které se dostaly do sněmovny.
Je koho volit. Kdo má rád recesi, zvolí si Balbínovce, kdo chce nějaké reformy, asi bude volit ODS, kdo chce současný model sociálního státu, bude volit ČSSD...
LN Jen ty nevíš, co chceš.
Vím, co chci. Chci dělat diskusní pořady. A nechci si připustit, který politický proud je mi víc sympatický. Prostě pokud budu dělat hlavní diskusní pořad, tak k volbám chodit nebudu.
LN Víš, co se o tobě píše? „Muž, který zcela propadl své profesi a rezignoval na soukromý život.“
Hezky to napsali. Asi je to pravda. Už měsíc u mě v bytě přespává jedna z nejbližších kamarádek. O víkendu za ní jezdí manžel se synem, protože se jim stala hrozná věc. Začala jim hořet dcera. Jejich čtyřletá holčička prošla kolem ohně a měla na sobě obleček indiánky. Do toho obleku jí skočila jiskra a v pěti vteřinách se to na ní vzňalo. Takže teď u mě přespává. Předtím se mě často ptala: „Tak co, už s někým žiješ?“ Vysvětloval jsem jí, že na to opravdu nemám čas. A teprve teď, když vidí, jak žiju, říká: „Už se tě nebudu ptát.“ Víš, jaká je v novinařině rozvodovost? Zatím jsem novinařině obětoval vše. Samozřejmě, že pořád je tam ta pochybnost. Stojí mi novinařina za to, když se podívám, co vlastně můžu ovlivnit? Měl bych se živit jako novinář? Měl bych v novinařině zakrňovat?
LN Ale nikdy neodejdeš.
Už jednou jsem z novinařiny odešel. V roce 1999. Vrátil jsem se, protože asi nic jiného neumím.
LN Jak je na tom ta holčička?
V nemocnici bude ještě asi dva měsíce. A to si říkáš, že tohle je podstatný. V okamžiku se ti změní život. Volá ti nejbližší kamarádka z Letohradu, že Terezku převáží vrtulník do Prahy na popáleniny, protože na ní chytl obleček. To si řekneš: „Hádání se s politiky? Co to řeším?“
