Šéfporadce ministra obrany, který má na starosti přípravu Bílé knihy Armády ČR, koncepční výhled pro příští dekádu, říká: „Od 90. let, kdy jsme sloužili my, se hodně změnilo. Profesionální armáda přinesla větší díl odpovědnosti, lidem jde o místa.“ Setkání nepostrádalo ironii: rozhovor vedli předchozí a nynější vedoucí redaktor Orientace; v realitě si tykali.
* LN Mezi novináři jste byl znám jako přední fanoušek armády. Sloužil jste sám na vojně?
Jasně, v letech 1993–1994 v Českém Krumlově na výcvikové základně. Tady ve složce mám vojenskou knížku, když teď potřebuju ukázat, že mám odslouženo...
* LN Jak ten útvar vypadá dnes? Existuje vůbec?
Právě že ne. Jsou to opuštěná, zrušená prázdná kasárna a teď se vedou jednání, co se s těmi prázdnými budovami má dít.
* LN Teď vás ministr obrany pověřil vedením týmu, který má připravit výhled pro armádu na deset, možná patnáct let. Jaká dnes armáda je oproti roku 1993?
Dospělejší. Štíhlejší. Ale bez stabilního prostředí. Mí známí mezi vojáky a bývalými vojáky mi posílají e-maily a textovky v podobném duchu: Gratulujeme, ale takových dokumentů už jsme viděli spoustu, a pak nám stejně seškrtali peníze. Jedním z úkolů Bílé knihy je vytvořit koncepci pro nákupy, správu majetku, personální oblast atd. Třeba francouzská armáda má perspektivu velmi jasnou, možná až příliš: po absolvování jedné školy člověk ví, že má řekněme třicetiprocentní šanci stát se generálem, po jiné desetiprocentní.
* LN Na České republice je ale příjemné, že je to ještě pořád v něčem země neomezených možností. Jeden den novinář, druhý den tvůrce Bílé knihy.
Ale v hierarchických organizacích jako armáda to tak fungovat nemůže. Lidé v armádě si potřebují plánovat život, musí vědět, co mají splnit, aby mohli být povýšeni. Amatér mluví o boji, voják o logistice
* LN Má podle vás armáda důvěru lidí?
Podle průzkumů poměrně vysokou.
* LN A když se týchž lidí zeptáte, kde škrtat v rozpočtu, první je napadá armáda.
Ale tak je to vždycky, když jsou války vzdálené. Kdybyste se ptal lidí v oblastech zasažených povodněmi, kde vojáci stavěli mosty, budou mít důvěru v armádu vysokou. Když se lidí zeptáte, jestli mají důvěru v armádu proto, že sloužíme v Afghánistánu, budou odpovídat podle svých postojů k té misi.
* LN Umíte říct kvalifikovaný odhad, kolik lidí má dnes v armádě zkušenost ze zahraniční mise nebo přímo z boje?
Armáda má dnes něco přes 23 tisíc vojáků, počet nasaditelných sil pro alianční operace je asi devět tisíc. Je to více než 60 procent pozemních sil, což je víc než závazek členů NATO, který mluví o 50 procentech. Za posledních deset let prošlo zahraničními misemi asi 20 tisíc osob.
* LN Není podíl nasaditelných sil stejně příliš malý? Nový německý ministr obrany Karl Theodor zu Guttenberg se nedávno podivil, že má Bundeswehr 252 tisíc vojáků, ale v misích dokáže reálně nasadit jen osm tisíc.
Poměry v Bundeswehru můžu těžko komentovat. Ale mám rád rčení, že amatéři se baví o boji a profesionálové o logistice. Na jednoho člověka, kterého nasadíte v boji, potřebujete pět – či ještě víc – dalších v zázemí, kteří mu zajišťují, aby měl v čem bojovat, čím bojovat, postavil si základnu, měl co jíst, dostával plat.
* LN A máte odhad, kolik vojáků má dnes západní vzdělání – aspoň dva semestry na zahraniční škole? Na konci 90. let se armáda potýkala s tím, že tito lidé podle statistik seděli na nižších místech, než by odpovídalo jejich kvalifikaci.
Od té doby proběhla generační výměna. Dnes sedí na špičce řada lidí, kteří prošli misemi, západními školami, mají zkušenost z NATO. Přesné číslo o absolventech západních škol nemám. (pozn.: tiskový odbor ministerstva obrany dodatečně sdělil, že taková statistika neexistuje, uvádí se jen typ a úroveň dosaženého vzdělání). Ale čím dál víc se objevují i na nižších postech.
* LN Zároveň je ovšem otázka, jestli lidé jako dlouholetý velitel výsadkářů Aleš Opata nejsou šťastnější v afghánských horách než jako zástupce náčelníka generálního štábu pro společné operační centrum.
Myslím, že zrovna on má i vyšší kvality. A je dobře, když na takovém místě sedí někdo, kdo zažil bojové operace v terénu. A co teprve když se rušila jízda!
* LN Máte nějaký vzor, jak by Bílá kniha měla vypadat? Předpokládám, že bývalý novinář má ambici udělat ji čtivou.
Pročetl jsem spousty obdobných dokumentů. Mám rád třeba australskou Bílou knihu: jednoduchá, nějakých 130 stran, dobře napsaná, dobře pojmenovává, jak by měla armáda vypadat, jak budou vypadat hrozby, co je ambicí ozbrojených sil, a co naopak nebudou schopny pokrýt. Výborná je i francouzská, přes 300 stran, hodně grafů, tabulek, map... Takže si rámcově představuji něco mezi tím. Dokument nebude psaný novinářským stylem, ale shodli jsme se na ambici, že by měl být čtivý a použitelný třeba i ve školách. Obvykle takové dokumenty vznikají rok dva, u nás by se ale měly změny začít projevovat už od 1. ledna 2012.
* LN Bude v něm něco méně očekávaného, nač by se měli lidé připravit, například pokud jde o podobu armády?
Narážíte na tanky a letectvo? Zatím nejsem schopen říct. Máme vševojskovou armádu, kdy máme od všech druhů zbraní trochu.
* LN Je ale vidět, jak politici milují stíhačky. A jak i běžným občanům vadí představa, že by česká armáda vůbec neměla mít tanky.
A teď si teprve představte, jak to vypadalo ve 20. letech, kdy se rušila jízda... Taky zaznívaly hlasy – co budete dělat bez jízdy! Podobně má dnes možná někdo před očima tankovou bitvu u Kursku.
* LN Chápu správně, že už připravujete veřejnost na to, že tanky nebudou vůbec?
Ne, to takhle dopředu říct nemůžu, o tom se povede debata. V komisi se musíme podívat na obvyklá témata i trochu nestandardně, z jiného úhlu pohledu. Je třeba jasné, že našich pár tanků je z hlediska strategického bezvýznamných a pro tradiční obranu území sporných, ale v Iráku i Afghánistánu se tanky využívají. Jen mají jinou roli: stojí na checkpointech jako pozorovací stanoviště a svou ráží odrazují nepřítele. My sice tanky do Afghánistánu posílat nebudeme, ale může být dobré uchovat kvalifikaci tankové posádky. Anebo: vpád na české území nikdo v příštích několika desítkách let nepředpokládá. Ale našich 174 tanků – z toho tuším 32 modernizovaných – by mohlo sehrát svou roli při kolektivní obraně, třeba ve spolupráci s Polskem. Ve spolupráci se spojenci můžeme bránit i větší teritoria než jen Českou republiku.
* LN Máte ještě jiný příklad netradičního pohledu na armádu?
Tak třeba aktivní zálohy. Je to jen předběžný nápad, ale přemýšlím třeba o způsobu, jak záložáky využít při živelních katastrofách typu povodní. Řada jich má dobrou řemeslnou kvalifikaci, jsou třeba elektrikáři, truhláři, mohli by lidem pomoci opravit vytopený dům. Byť to samozřejmě není primární úloha armády. Podobně se můžeme bavit o užší spolupráci s letectvem Polska a Slovenska, o hlídání vzdušného prostoru. Ekonomická krize tomu nahrává: škrtají všichni a všem se hodí širší propojení, aby se v rámci NATO zbytečně nedublovaly kapacity. Kempy pro mladistvé mě spíš děsí
* LN Proč se v armádě tolik krade?
Myslím, že to není víc než jinde – armáda je v tom jen odrazem společnosti.
* LN Myslím, že je. Je to i moje vojenská zkušenost z roku 1996: záklaďáci kradli konzervy v kuchyni, řidiči benzin, výkonný praporčík kšeftuje s oblečením. Předpokládám, že tak to jde pořád výš.
Opravdu si myslím, že speciálně na nejnižších článcích je to dnes už nastavené dost striktně. Od 90. let, kdy jsme oba sloužili, se hodně změnilo, profesionální organizace přinesla větší díl odpovědnosti, lidé mají pracovní smlouvy a jde jim o místa.
* LN Vede profesionální armáda k zpohodlnění společnosti?
Myslím, že ne, protože do armády se lidé hlásí pořád, ale... Nevím, možná jsme jako civilní společnost zpohodlněli. Žijeme si v bezpečí, protože se tak snadno sahá do armádního rozpočtu – máme pocit, že nám nic nehrozí, jsme za vodou.
* LN Nynější britský premiér David Cameron v kampani oznámil, že zavedou civilní dobrovolný ekvivalent zrušené vojenské služby, aby otužil dospívající mladé Brity.
Já si vůbec nejsem jist, jestli rolí armády má být výchova společnosti v nějakém vojáckém duchu, výchova mládeže ke střelbě z malorážky. Myslím, že výchovnou roli dostatečně plní třeba Skaut.
* LN Ten Britům zjevně nestačí, a to ho mají dost militaristický.
Mě představa, že by armáda po zvýšení mravnosti vedla třeba kempy pro sedmnáctileté výrostky, spíš děsí... Vážně bych se nerad dostal do turecké situace, kdy armáda bude ochránkyní demokracie. Vzhlížení k výchovným ikonám nesdílím. Existují mladí nadšenci, kteří si dobrovolně hrají na existují americké jednotky, secvičují skutečné akce. Na Dny NATO v Ostravě se chodí dívat desetitisíce lidí, podobně na přehlídku těžké techniky Bahna, na tankové dny do Lešan. Myslím, že to se vztahem k armádě, k tradicím a historii není tak špatné.
* LN Ptám se proto, že před třinácti lety si mi posteskl tehdejší šéf armádní personalistiky, že armáda potřebuje nové vzory. Letci z Anglie umírají, taky nelze věčně žít z připomínky Mašína, Balabána, Morávka... Říkal: Copak někoho přitáhneme poukazem na komunistického ministra obrany Vacka?
Aby se víc připomínali lidé jako nadporučík Chudý (pozn. red.: v Afghánistánu přežil výbuch miny, přišel o ruku a část nohy, dál pracuje pro armádu jako instruktor)? Určitě. Jen připomínám, že žijeme ve společnosti, která vůbec není jednotná, zda máme být v Afghánistánu, nebo ne. Rváč má víc šancí na sňatkovém trhu
* LN V Tolstého Vojně a míru stojí: „Kdyby člověk mohl najít stav, v němž by při své zahálce cítil, že je užitečný a že plní svůj úkol, nalezl by jednu stránku prvotní blaženosti. A takovým stavem povinné zahálky bez výčitek svědomí je stav vojenský. To tvořilo a vždy bude tvořit hlavní přitažlivost vojenského stavu.“
Ano, to je jedna představa. A vedle toho na civilní straně existuje spousta představ a mýtů, že vojenské řemeslo je naplněním chlapskosti, že je to adorace smrti.
* LN Jak přemýšlíte o vojáctví vy?
Zajímá mě to zvláštní napětí mezi tím, že válka a zabíjení jiných jsou hnusné, a tím, že být vojákem je něco vznešeného. Jsi rváč, alfa samec, máš větší šanci na sňatkovém trhu. Armáda je pro mě specifické řemeslo: ty nejslavnější, nejpřitažlivější, nejschopnější armády za sebou nesou silné tradice. Třeba francouzská Cizinecká legie si připomíná své slavné bitvy proti přesile – jeden její člen mi říkal: „To je zajímavé, že nejvíc slavíme prohrané bitvy...“
* LN Chcete v Bílé knize najít způsob, jak armádní tradice víc pěstovat u nás?
Myslím, že už se to děje a že není zapotřebí velký třesk. Na školy jezdí veteráni z druhé světové války i ti současní. Možná že za deset let se bude na Afghánistán nahlížet jinak než dnes, na veřejnost se dostane i víc věcí o tom, co naši vojáci dělali. Vůbec bych to se vztahem Čechů k armádě neviděl tak černě.
***
PŘEDSTAVUJEME František Šulc Narodil se v roce 1970 v Praze, na přelomu 80. a 90. let studoval a nedokončil Vysokou školu chemicko-technologickou, obor automatizované systémy. Po základní vojenské službě působil v řadě českých médií, hlavně jako redaktor zahraniční rubriky (TV Premiéra/TV Prima 1994–1997, 1999–2001, Lidové noviny 1997–1999, 2001–2009, Týden 2009–2010). V letech 2005–2009 byl vedoucím přílohy LN Orientace. Od druhé poloviny 90. let působil jako válečný zpravodaj v řadě konfliktů v zemích bývalé Jugoslávie, na Blízkém východě a na Kavkaze, v únoru až dubnu 2003 pobýval jako „embedded“ reportér s americkými jednotkami v Iráku (svou zkušenost pak popsal v knize Válka o Irák očima tří českých reportérů, jejímiž spoluautory jsou Michal Kubal a Barbora Šámalová). Kromě toho je také spoluautorem studie Protiraketová obrana (s Radkem Kohlem, Ústav mezinárodních vztahů 2005). Letos v létě ukončil magisterská studia oboru bezpečnostní studia na FSV UK a stal se vedoucím poradců nového ministra obrany Alexandra Vondry. V této funkci by měl koordinovat činnost týmu, který má pod vedením bývalého ministra obrany Jiřího Šedivého připravit tzv. Bílou knihu o dalším směřování české armády.
