Plán to je geniální a přesně v ruském stylu. Ten styl spočívá v tom, že všichni vědí, kdo a proč stojí za rozpoutáním další z kavkazských válek, ale nikdo to otevřeně nepřizná. Pravda, až na nezávislé ruské komentátory, kteří buď sedí v zahraničí, nebo píší na internet pod pseudonymem. Jen jeden z mála statečných, Matvej Ganapolskij, včera na rozhlasové stanici Echo Moskvy nazval věci pravými jmény.
Není to žádná válka o prťavou Osetii nebo o pár desítek pro Moskvu bezvýznamných, chudých osetinských občanů. Ani o to území, které nemá jediný pořádný vodní zdroj a strategické je jen tím, že vykrajuje do Gruzie takový sympatický kusanec. Je to válka mezi velmocemi, a i když se to nezdá, Gruzie, podobně jako Osetie, v ní nehraje první housle. Nýbrž až asi páté. Nakonec všem je jasné, že třicetitisícová gruzínská armáda - byť vyškolena americkými instruktory -může jen stěží vzdorovat milionové armádě ruské, atomové velmoci. „Je to válka mezi Ruskem a USA,“ prohlásil Ganapolskij. A uvedl argument, který mne přesvědčil. Kdyby totiž teď hned prezident USA Bush zavolal prezidentovi Gruzie Saakašvilimu a prezident Ruské federace Medveděv zatelefonoval lídrovi nepřiznané Jižní Osetie panu Kokojtymu a dali jim příkaz, za hodinu je po palbě. Začnou rozhovory, které možná skončí „kosovskou“ variantou, ale mrtvých už nebude přibývat. Jenže komu z výše jmenovaných vadí nějaký ten mrtvý? Tady jde přece o velké věci, a ne o nějaké lidské životy.
Čtěte „Nové boje...“ na str. 7
