Ze všech bodů, kterými Barack Obama aspiruje na zápis do dějin, splnil zatím první – konec války v Iráku. Před dvěma lety, když famózně vyhrál volby, by lidé sázeli na jiné pořadí, třeba na uzavření Guantánama či na zdravotnickou reformu, ale člověk míní, osud mění. I tak je to zásadní splněný slib.
Realita vypadá jako vždy trochu jinak. Je rozdíl mezi deklarovaným koncem války a úplným stažením jednotek, na to si ještě rok počkáme. Ale co se týče zápisu do dějin, pár věcí je jasných už dnes. Irák nebude druhým Vietnamem, jak se to mohlo ještě před pár lety zdát. Washingtonský památník padlých ve Vietnamu obsahuje 58 tisíc jmen, v Iráku zahynulo 4400 Američanů. Ale hlavní rozdíl je jinde. Zatímco hlavní odpor proti vietnamské válce byl živen faktem povinných odvodů, ani v nejtěžších chvílích irácké války k nim Amerika nesáhla. Ne, z toho Oliver Stone jímavý trhák nenatočí. A kdo tenhle rozdíl zamlčuje, dopouští se demagogie.
Vyplatila se válka v Iráku? Ta otázka je klíčová, ale na jasnou odpověď je ještě brzy. Ve srovnání s Vietnamem jistě. Odtamtud Američané potupně utíkali a po jejich stažení sovětský blok posílil. Po stažení z Iráku neposílí nikdo. V letošních volbách tam vyhrála sekulární strana, ale ačkoliv Irák má už půl roku zvolenou reprezentaci, na vládu stále čeká. Teprve ta dá odpověď na naši klíčovou otázku.
Irácká válka stála Ameriku bilion dolarů, což je polovina nákladů, které Němci za dvacet let vydali na sjednocení. Ale to srovnání není fér: Iráčané nemají bohaté západní strýčky, co to za ně zatáhnou. Proto tam Američané zůstávají. Poznáte rozdíl mezi americkými vojáky (kteří se stahují) a podpůrnými silami (které setrvají)? Nic si z toho nedělejte, ten zatím nepoznají ani Iráčané.
