MUONIO/PRAHA Po horkém létě, protkaném vzrušenými debatami o přijatelném zajištění lyžařů v poolympijské sezoně, početně notně osekaná česká mužská reprezentace polyká už v poklidu kilometry ve finském šeru a těší se na 20. listopad.
V tomto termínu začne tradičně ve švédském Gällivare nový ročník Světového poháru. A pozor – hned druhý den je na programu štafeta na 4x10 kilometrů.
Aneb první zkouška zmíněného kvarteta po Vancouveru se přiblížila. Reprezentační trenér Miroslav Petrásek takřka jistě složení z olympiády měnit nebude. Sestava je tudíž jasná: Jakš, Bauer, Magál, Koukal. Kromě nich už totiž může sáhnout jen po Dušanovi Kožíškovi, jemuž ale víc než distanční závody chutnají sprinty.
Dá se ale vůbec předpokládat, že tihle bronzoví lyžaři se mohou ještě v reálu rozpomenout na fascinující kanadské představení?
Anebo se jim tehdy v únoru zkrátka sešlo vše nej, a proto byli schopni porazit snad kohokoli z elity?„Ve světě je šest nebo snad až osm naprosto vyrovnaných štafet,“ vypočítává Petrásek. „Až závody ale ukážou, jak jsme skutečně připravení. Situaci máme oproti loňsku trochu složitější v tom, že Milan Šperl, další výrazný adept pro štafetu, ukončil kariéru. K ruce mám pak už jen Dušana Kožíška a jinak nikoho. Tahle pětice je od dalších lyžařů dost odskočená.“
Lídr českých běžců, trojnásobný olympijský medailista Lukáš Bauer připouští, že minulý rok byl skutečně mimořádný. „Stejně tak jsme prožili v Kanadě i výjimečný závod. To ale neznamená, že by se nám něco podobného už nemohlo podařit. Přestože moc dobře víme, že při nás stálo všechno štěstí.“
Bauer si všiml, že celé české kvarteto má v úvodu sezony slušnou formu, ale přesto konkrétní představy do světa troubit nechce. „Špička je skutečně strašně moc vyrovnaná. A když se budeme umisťovat ve štafetách pravidelně do šestého místa, pak se z toho na mistrovství světa může urodit prakticky cokoliv...“ Optimisticky na budoucnost štafety nahlíží i zkušený matador a osvědčený finišman Martin Koukal, jinak též světový šampion z památné zlaté padesátky v roce 2003.
„Zopakovat olympiádu je podle mě naprosto reálné. Vždyť podobné výsledky jsme předváděli i dříve,“ vrací se do minulosti. „Nemyslete si, Vancouver nebyl blesk z čistého nebe. Sebevědomí nám nechybí, takže teď už jen potřebujeme zdraví, trochu štěstí a optimální výkon v den D. Škoda jen, že nemáme plnohodnotného náhradníka.“ Magál si vyjel štafetu až na OH Jiří Magál připomíná, že před olympiádou o medaili na rozdíl od Liberce raději moc nahlas nemluvili, a to se jim vyplatilo. „Že jsme teď ale zůstali jen čtyři adepti na štafetu, je samozřejmě špatně,“ rozhodí rukama. „Vždyť já jel až ve Vancouveru rozřazovací závod se Špekem (Šperl) o poslední volné místo! Medaile mě ale strašně nakopla a šanci prohánět nejlepší na světě máme myslím pořád značnou.“
A rozjížděč štafety Martin Jakš? „My měli výtečnou formu už v letech předchozích, ale neseděla nám role favoritů. Pro nás je totiž lepší nezávodit pod tlakem. A nemyslete si, Dušan Kožíšek může v případě potřeby taky pomoci.“
