Před 150 lety začaly opravdu platit Newtonovy zákony
Miliony lidí v té době jistě trpěly hladem a zimou. Stejně jako dnes. Přesto, promiňte, budeme mluvit o objeveném pokladu.
Na konci 17. století, když se ještě komety považovaly výlučně za víceméně náhodné, a také nevítané, neb neštěstí přinášející, nebeské hosty naší sluneční soustavy, provedl britský astronom Edmund Halley analýzu drah tehdy nejznámějších komet. Usoudil, že jedna z nich je periodická a vrátí se roku 1758. Samozřejmě za předpokladu platnosti gravitačního zákona, který vymyslel jeho krajan a starší současník Isaac Newton.
Kýžený rok 1758 (to už Newton i Halley byli dávno na věčnosti) v očekávání plyne, kometa nikde. Newtonova „gravitační opozice“, soustředěná zejména kolem francouzských přívrženců Descartesových, jásá.
V listopadu však přichází rána do zad - francouzský(!) matematik Alexis Clairaut zveřejňuje v pařížské Akademii věd svůj neskutečně pracný (neboť tehdy ještě pouze ruční) výpočet. Podle něho meškání komety není vyvrácením, nýbrž naopak tím nejpádnějším důkazem platnosti Newtonovy gravitační teorie!
(Onen nesmírně pracný „Clairautův“ výpočet ve skutečnosti provedla amatérská astronomka Nicole Lepauteová. Dny a noci pracovala na množství nezbytných výpočtů dráhy komety. Clairaut nejprve její práci vysoce ocenil, ale později veškeré zásluhy připsal jen sobě.)
Zpět k věci: Kometu totiž tehdy zdržela právě newtonovská gravitace - přitažlivost Jupitera a Saturna, se kterou ještě Halley nepočítal... Clairaut (a Lepauteová) předpověděl průchod komety nejblíže Slunce na první polovinu dubna 1759.
A poněvadž si uvědomoval neznalost přesných hmotností planet a prozíravě nevylučoval ani existenci dalších potenciálně ovlivňujících planet za Saturnem (Uran bude objeven roku 1781, Neptun 1846, nicotný Pluto 1930), odhadl i chybu svého výpočtu - jeden měsíc. Na Štědrý den 1758 kometu jako první zpozoroval německý astronomamatér Johann Gregor Palitzsch, takto sedlák od Drážďan. Přísluním pak prochází uprostřed března 1759. Gravitační teorie je definitivně potvrzena.
S kometou pak je definitivně spojeno jméno Halleyovo.
Halleyova kometa není ledajaká vlasatice. Její oběžná doba 76 let se zhruba rovná délce lidského života, takže ji má šanci alespoň jednou za život spatřit každý pozemšťan.
I to zahrnul do své sbírky Halleyova kometa zatím jediný český literární nobelista Jaroslav Seifert (ale taky písničkář Jaromír Nohavica). Takže zatímco pamětníci ještě nezapomněli (bohužel vizuálně nepříliš atraktivní) poslední návrat této krásné „Nemesis pro každého“ v roce 1986, ti, kteří mají život spíše před sebou, se mohou těšit na její návrat kolem let 2061až 2062.
