Tomu, kdo někdy byl v Cannes, je jasné, že Vary rozhodně nejsou – a jen těžko někdy budou – pupkem filmového byznysu nebo symbolem maximální prestiže. Mezi festivaly ale mají své místo a funkci. To ostatně potvrzuje i zájem velkých firem jako Bavaria nebo festivalu Sundance. Význam a postavení festivalu často zkresluje buď přehnané nadšení (jsme světoví, podívejte, kdo k nám jezdí), nebo přehnaná kritika (jsme provinční, podívejte, kdo k nám nejezdí). Pravda přitom je zcela střízlivá, historicky podmíněná a logická vzhledem k systému fungování filmového obchodu.
V porovnání s Cannes jsou Vary trpaslíkem. Do Cannes letos na filmový veletrh Marché du Film dorazilo 10 tisíc obchodníků. Do Varů přijelo 440 zahraničních filmových profesionálů, z toho 90 nákupčích filmů a distributorů. Přesto má český festival „právo na život“. Je rozdíl mezi tím, co od něj čeká distributor a co zástupce jiného festivalu. Obecná shoda však panuje v tom, že hlavním přínosem Varů je možnost vytvářet a upevňovat obchodní kontakty na úrovni, jaká je nepředstavitelná na těch velkých. „V Cannes se nezastavím. Mám jednu schůzku za druhou. Často jsou velmi časově omezené a za mnou v řadě čeká dalších 15 producentů. Ve Varech mám dost času navázat s lidmi osobnější kontakt,“ vysvětluje izraelský producent Marek Rozenbaum ze společnosti Transfax Films, jehož film Svatá Klára získal ve Varech v roce 1996 Zvláštní cenu poroty.
Klidný trpaslík Hlavní filmový byznys se tedy točí jinde, na druhou stranu se ale pověstná karlovarská otevřenost divákům promítá i do profesionální sféry jako přidaná hodnota budování kontaktů na neformální úrovni. Co začalo třeba v Cannes, může se více probrat tady.
„Mám tu možnost potkat osobně lidi, s nimiž jsem si třeba několik měsíců mailovala, a posunout tak spolupráci,“ souhlasí Asya Friedkina z ruské společnosti Central Partnership, která koupila Bathory.
Rozenbaum zmiňuje i další výhodu. Svůj film Vasermil už prodal v Cannes do Franice a Beneluxu. Teď hledá lokálního prodejce pro střední a východní Evropu a Vary jsou ideální místo, kde ho najít. „Filmové trhy jsou velmi specifické a místní společnost to vždycky zvládne lépe,“ vysvětluje.
Geografická poloha, která zjednodušeně řečeno nabízí spojení mezi Východem a Západem, je silnou devizou festivalu. Vary nabízejí možnost průniku na místní trhy a zároveň možnost exportu pro regionální filmy do světa. Díky sekcím zaměřeným na střední a východní Evropu je dramaturgům a nákupčím jasné, kam jet, pokud mají zájem právě o filmy z těchto kinematografií. Primárně na české filmy přijel třeba Hans König z rakouské distribuční společnosti Polyfilm, která koupila v Cannes Vratné lahve, na něž v Rakousku přišlo 15 tisíc lidí.
Rozenbaum zmiňuje i další důvod, proč se do Varů vrací – kontakt se zástupci jiných festivalů, na které je možné filmy přes Vary dostat. Do užšího výběru programu festivalu Sundance se tak letos dostal maďarský debut Pátrání. Dramaturg programu Trevor Groth si odváží k posouzení i DVD s českým dokumentem René. „Vary jsou pro nás pravidelnou zastávkou při sestavování programu. Výběr je méně hektický než v Torontu, které je později,“ vysvětluje. Nejpřínosnější je pro něj přitom akce Works in Progress, kde se představují rozpracované filmy z regionu. „Každý festival chce mít hlavně premiéry, a my si tak můžeme zajistit nějakou hodně zajímavou.“
Výsledky festivalu na straně 15
