režisér a vrhněte se na svůj první trhák. Herci už jsou připraveni na vaše pokyny
Zšeřelý dětský pokoj osvětlený svitem počítačového monitoru. Z reproduktorů se ozývá střelba a vzrušené hlasy vojáků. Rodiče si jen vzdychnou a dál se věnují sledování televize. Domnívají se, že jejich dospívající potomek opět marní čas „pařením nějaké střílečky“. Jenže je to jinak. Zatímco oni pokračují v pasivním konzumování médií, jak byli vždy zvyklí, vedle v pokoji se v bolestech rodí umění.
Tahle scéna se pravděpodobně odehrává někde ve světě, zřejmě ale ne u nás. Zatímco je totiž ve Spojených státech a dalších zemích „machinima“ zavedeným žánrem, doba českých tvůrců ještě nepřišla. O co vůbec jde? Ve druhé polovině 90. let minulého století začali vývojáři počítačových her v zájmu větší atraktivity a uživatelského komfortu vybavovat hry novými prvky. Patřila mezi ně mimo jiné i možnost nahrávat a ukládat zahrané sekvence hry, vybírat si vlastní postavy, měnit prostředí a vůbec zacházet s prostorem hry, jako kdyby to bylo filmové studio plné rekvizit a propriet.
Legendy praví, že to bylo v památném roce 1996, kdy poprvé někoho napadlo s tímto bohatstvím naložit po svém a zahrát si s počítačovými postavičkami jako s maňáskovým divadlem vlastní příběh. První machinima byla na světě. Machinima je technika, při které vytváříte film ve virtuálním prostředí počítačové hry a v reálném čase. Etymologie termínu je nejasná. Podle některých vznikl složením „machine cinema“ (strojový film), podle jiných pochází ze slov „machine“ a „anime“ (japonsky kreslený film). Nástroje z počítačových her byly pro novou generaci amatérských filmařů manou z nebes. Kdybyste chtěli 3D animovaný film vytvořit klasickým postupem, strávili byste stovky hodin renderováním a rozpohybováváním postav a tvorbou prostředí. O nákupu drahého softwaru a měsících strávených jeho zvládnutím nemluvě. Herní nástroje vám to všechno přinesou na stříbrném podnose. Primitivní machinima film může vypadat třeba tak, že spustíte hru-střílečku, ale namísto krvavého masakru přimějete opancéřované bojovníky, aby odložili laserové kulomety a vedli filosofickou diskusi, kterou do obrazu dodatečně nadabujete. Přesně tak vlastně vypadá nejslavnější série machinima filmů nazvaná Červený versus Modrý. Zpočátku se zdálo, že paleta nástrojů je omezená a výsledný film bude vypadat pořád jako něco, co se odehrává ve světě dané hry. Jako kdybyste se pokusili zahrát Hamleta s oním příslovečným pimprlovým divadlem, měli k dispozici pouze kulisy pekla a museli řešit, do jaké role obsadit Kašpárka a Škrholu. Ani to však už dávno není problém. Šikovní tvůrci dokážou s nástroji nejnovějších her natočit téměř jakoukoli scénu. Je jen na jejich libovůli, jestli to bude film, který nemusí hru téměř v ničem připomínat, nebo zda bude naopak narážek na původní hru plný.
Mediální vzdělanost
Každým rokem je o machinimu větší zájem a její úroveň rapidně stoupá. Důvod je jasný. Počítačové hry jsou sexy médium. Film je sexy médium. Filmy natočené pomocí počítačových her jsou zákonitě supersexy. Od roku 2002 se ve Spojených státech pořádá Machinima Filmfest. Ten letošní se konal prvního listopadu a hned týden poté se, v rámci festivalu Transgenesis, mohlo vítěznými filmy pokochat i české publikum. Podle jednoho z tvůrců i organizátorů Friedricha Kirschnera, který filmy do Prahy dovezl, jsou tato díla dalším krokem k demokratizaci filmového média: „Lidé se dnes mnohem více zabývají médii, která je obklopují. Jsme mediálně vzdělanější než před nějakými dvaceti lety, kdy nikdo nevěděl, jak vzniká film, jak funguje televize. Vytvořit vlastní film dnes patří do běžné výbavy sloužící ke komunikaci s ostatními.“
A máte rovnou zajištěné publikum, protože hráče pochopitelně zajímá, jak se jejich hra nebo postavy z ní v rukou tvůrců promění. Není to publikum malé. „Jen hru World of Warcraft hraje po celém světě deset milionů lidí,“ upozorňuje Kirschner. Právě hravé přemístění drsných, až monstrózních hrdinů z fantasy světa této hry do všední reality pozemských kanceláří vyneslo tvůrcům dílka World of Workcraft na letošním machinima festivalu cenu za nejlepší krátký film. Největší počet cen si však odvezl litevský snímek Loď. Ten se naopak zcela odklonil od narážek na hru Unreal Tournament, jejíž platformu tvůrce použil. Výsledkem je němý, působivý záznam muže a chlapce kráčejících po zamrzlé řece, zatímco v patách se jim jako zlověstná nemesis valí temná masa čehosi. Možná se jedná o smrt, možná o neodbytnou vzpomínku, kdo ví.
Machinima filmy také prodlužují životnost her. Na některé by se již dávno zapomnělo, kdyby nenabízely oblíbené nástroje na výrobu nejrůznějších vedlejších produktů, jakými jsou právě machinima filmy. Díky nim evolučně přežily. Zpočátku nenápadná kutilská aktivita, okrajový fenomén týkající se skalních fanoušků, přerostl v jednu z nejzajímavějších oblastí umělecké scény.
MÉDIA NA KOLENĚ Film: YouTube Největší web pro sdílení krátkých amatérských filmů. Kameru v mobilu má už dnes kdekdo, a to stačí. Můžete mít víc diváků než průměrný český film. Noviny: Blogy Webový deníček. Osobní, necenzurovaný a někdy i aktuálnější než z oficiálních médií. Rozhlas: Pirátský rozhlas Nejste spokojení s „maximem muziky“, která se na vás valí odevšad? Nalaďte si nebo založte vlastní rozhlasovou stanici na hranici zákona. I legendární Radio 1 bylo zpočátku ryze pirátské. Návody na Pira.cz. Fotoalbum: Flickr Server pro sdílení fotografií, v současnosti je jich už několik miliard. Jako u machinimy k jeho vzniku přispěl svět počítačových her. Flickr zazářil díky nástrojům na indexování a třídění obrázků vyvinutým k dnes již zapomenuté hře Game Neverending.
O autorovi| Ivan Adamovič, redaktor Pátku
