Veřejná nabídka pro všechny poslance Věcí veřejných: kdo byste pocítili potřebu odejít během příštích čtyř let z klubu a neplatit podepsanou smluvní pokutu 7 000 000 Kč, přihlaste se v redakci. Máme pro vás právní posudek Tomáše Sokola, který z této smlouvy nadělal řezanku.
Jak známo, kandidáti museli podepsat, že jim strana v kampani poskytla služby za sedm milionů. A kdyby někdo 1) z vlastní iniciativy opustil klub, 2) bez důvodu absentoval, 3) hlasoval v rozporu se stanoviskem 18členného vedení, Rady VV, nebo 4) prezentoval v médiích názor odlišný od veřejně známého stanoviska Rady... má ty peníze na vyzvání do sedmi dnů „vrátit“. (Smlouva je k vidění zde: http://data.idnes.cz/soubory/domaci/A100526_KLU_SMLOUVAVV. PDF.) Když se na to ptáte poslanců Věcí veřejných s právnickým vzděláním, třeba Karolíny Peake, lehce si povzdychnou. Pak upozorní, že smlouvu přijali v mírně upravené podobě (Karolína Peake si však z hlavy vybavuje jen kosmetický rozdíl, třeba že místo „hlasovat“ je zde „jednat“). A nakonec ujistí, že se závazkem „nemají problém“, protože oni nejsou žádní Zubová, Melčák ani Pohanka.
Autor sloupku trávil tento týden příjemnou zábavou: hledal po Praze aspoň jednoho advokáta, který by smlouvu uznal za vymahatelnou. Ne, žádný ďáblův advokát se nenašel. Hlavně kvůli článku 26 ústavy, podle nějž poslanci „nejsou vázáni žádnými příkazy“.
Relativně shovívavý je Miroslav Sylla, člen někdejšího týmu pro psaní ústavy, advokát v kanceláři Šváb, Zima & partneři: „Obávám se, že formálně je to ,nejdokonalejší‘, co bylo v tomto oboru spácháno. V každém případě musí mít poslanec VV, který takovou smlouvu podepsal, určitou obavu, že by výsledek sporu mohl být z jeho hlediska nepříznivý.“ On sám ale nemá pochyb. Podle § 39 občanského zákoníku je neplatný úkon, který obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází. A tady se obchází sama ústava!
Tomáš Sokol poslal šestistránkový rozbor. Detaily necháme pro jeho blog, zde jen vyjímáme: „Jde o infantilní snahu vytvořit z poměrně sofistikované a náročné činnosti jakousi parafrázi výrobní linky. (...) Závazek stát se členem klubu a nevystoupit z něj pak poněkud připomíná legendární praxi některých tajných služeb, o nichž se tradovalo, že jediný možný odchod od nich je nohama napřed. (...) Smlouva je zatím nejvulgárnějším popřením jakýchkoliv politických ideálů..., typickým materialistickým pokusem transformovat svobodu - někdy zneužívanou - na zcela předvídatelnou závislost a podřízenost. Mé zcela soukromé stanovisko pak je, že každý, kdo takovou smlouvu podepíše, jedno na jaké straně, neví o demokracii vůbec nic a je z hloubi duše bolševik, byť možná jednadvacátého století.“ (Už dlouho si autor sloupku myslí, že má být Tomáš Sokol ústavním soudcem.)
Jistě, chytřejší lidé z Věcí veřejných naznačují, že smlouva má čistě „disciplinační“, psychologickou funkci a reálně se vymáhat nebude. Má uklidnit veřejnost, že klub nebude pytlem blech.
Jen aby se ostuda časem neobrátila proti tvůrcům. Třeba kdyby ČSSD zpochybnila hlasování o důvěře pro vládu u Ústavního soudu - s tím, že poslanci Věcí veřejných nehlasovali svobodně... Napadlo to jednoho asistenta z Ústavního soudu, ale to jen tak na okraj.
O autorovi| Tomáš Němeček redaktor Orientace ; Autor sloupku trávil tento týden hledáním aspoň jednoho advokáta, který by smlouvu Věcí veřejných uznal za vymahatelnou
