Kde postavit spalovnu nebezpečného odpadu? Kolik odvádět na daních? Jak vysokou podporu poskytnout nezaměstnaným? Dopracovat se k rozhodnutí, které vyhovuje všem, je téměř nemožné. Obtížné bývá i pouhé přiblížení se nejlepšímu řešení.
Když se má určitá skupina shodnout na jediné věci, vypukne často diskuse, nebo přímo boj. Prvním problémem bývá už samotná volba rozhodovací metody. Nové výzkumy ukazují, že bychom měli hledat inspiraci v přírodě. Živočišná společenstva mnohdy znají cestu k nejlepšímu řešení pro všechny už miliony let. Jak uvádí jedno z posledních vydání časopisu Economist, naším vzorem se mohou stát mravenci, včely, ptáci nebo delfíni.
Zvířata žijící ve skupinách přistupují ke dvěma základním typům rozhodování. Ke konsenzu musí dospět například při hledání nového domova a k provázanému rozhodování dochází, třeba když se dělí úkoly mezi jednotlivé členy společenstva. K novém hnízdu se protancují Principy rozhodování už v 18. století studoval francouzský filozof a matematik Marie-Jean Marquis de Condorcet. A jako jeden z prvních „zamontoval“ matematiku do sociálních věd. Tvrdil, že demokratická rozhodnutí bývají lepší než rozhodnutí diktátorů. A i když má každý člen poroty pouze část informací, rozhodnutí většiny bývá správnější, než kdyby ho vynesl jediný člověk. Pravděpodobnost správného řešení se zvětšuje s velikostí poroty. Ale situace se začne komplikovat, když potenciální rozhodci sdílejí ve velkém informace ještě před hlasováním.
Podle Christiana Lista z London School of Economics a Larisy Conradtové z University of Sussex ve Velké Británii to dobře ví řada živočichů. Ve studii otištěné v březnovém vydání časopisu Philosophical Transactions of the Royal Society B výzkumníci vedení Listem sledovali, jak včely medonosné (Apis mellifera) hledají nový domov.
Kolonie se postupně rozrůstá a v úlu nebo v dutině stromu jí začne být těsno. Zpravidla na jaře nebo na sklonku léta tak původní matka hnízdo opustí. Protože je špatný letec, usadí se v jeho blízkosti, třeba na větvi stromu a kolem ní brzy „vyroste“ hrozen včel. Nová mladá královna zůstává se zbytkem včelstva v původním hnízdě.
A jak postupují „uprchlice“? Roj visí na větvi několik hodin a třeba i dní. Průzkumnice mezitím vyrážejí do okolí hledat nový domov. O svých poznatcích se vzájemně informují specifickým způsobem: tancem.
Dřívější výzkumy ukázaly, že tanečními pohyby dovedou včely sdělit neuvěřitelně širokou škálu informací. Kreace v kruhu oznamují nález bohatého zdroje potravy v těsné blízkosti úlu, tanec ve tvaru osmičky zase nasměruje další sběračky k danému místu, a dokonce jim „řekne“, jak velkou vzdálenost mají překonat. Vědci navíc odhalili i mobilizační „natřásavý“ tanec, který popohání dělnice lelkující u úlu k dalšímu sběru potravy. Jestliže je hnízdo naopak příliš prázdné, povolávají se včely dalším specifickým pohybem domů, aby pracovaly na plástech.
Kývavým tancem se včely dorozumívají také při hledání nového hnízda. Zjednodušeně platí: Čím delší taneční kreace, tím lepší je objevené místo. První průzkumnice tak informují o zajímavém místě další včely. Ty letí oblast zkontrolovat a zprávu o ní vyšlou dalším kolegyním. Předávání informací pokračuje tak dlouho, dokud se roj neshodne na nejlepším místě – pak se na něj přesune.
Rozhodnutí je pozoruhodně spolehlivé. A to i v případě, že jsou mezi navrhovanými místy vyhodnocenými jako nejlepší jen malé rozdíly. Christian List s kolegy zjišťoval, jak dojdou včely ke konsenzu. Vědci vytvořili model rozhodovacího procesu – v počítačovém programu simulovali chování jednotlivých včel. Když virtuální medonosky vynikaly při hledání vhodného hnízda, ale nepředávaly si dostatečně informace, migrace se výrazně zpomalila. Roj zůstal dlouho bez domova a zranitelný. Pokud na druhou stranu včely v počítači slepě následovaly taneční řeč svých kolegyň, aniž by místo prověřily, docházelo k rychlému, ale chybnému rozhodování.
Výzkumníci dospěli k závěru, že schopnost včel vyhledat v krátkém čase nejlepší hnízdo závisí na vyváženosti dvou faktorů: na provázanosti vzájemné komunikace a nezávislosti v ověřování informací. Hlasují jako stádo Rozhodování včel by podle vědců mohlo inspirovat politiky. Simon Hix z London School of Economics zveřejnil taktéž v časopise Philosophical Transactions of the Royal Society B studii analyzující hlasování Evropského parlamentu. Jak se dalo očekávat, zjistili badatelé, že poslanci zvedali ruce podle příslušnosti k politickým stranám. Evropští zástupci lidu sice mají přístup k informacím, ale na rozdíl od včel už před přijetím rozhodnutí nepokračují ve vlastním zkoumání dané situace. Právě to může být podle vědců nebezpečné. Když členové skupiny začnou svá rozhodnutí bezmyšlenkovitě kopírovat jeden od druhého, je zaděláno na velký problém. Včelí roj umí naštěstí podle Christiana Lista takové jednání zablokovat. U lidí ovšem bývá situace horší. Například při obchodování na burze se většina chová jako stádo.
Cesta ke kolektivnímu rozhodnutí může být v živočišné říši někdy opravdu propracovaná. Nigel Franks z britské University of Bristol, studoval, jak mravenci druhu Temnothorax albipennis budují nové hnízdo.
Jestliže je stávající bydliště ohroženo, vysílají průzkumníky, aby našli nové, bezpečnější útočiště. Rychlost přesunu závisí podobně jako u včel na tom, kdy dojde ke shodě. Mravenci však umí celý proces zefektivnit a urychlit.
Když průzkumníci narazí na vyhovující místo, začnou tam vodit své kolegy na obhlídku. Až nakonec padne rozhodnutí o přestěhování. Problém však může nastat při příliš rychlém přesunu, varují badatelé opět v časopise Philosophical transactions of the Royal Society B. Kdyby cestu znalo jen málo mravenčích průzkumníků, migrace by se mohla zkomplikovat blouděním nebo putováním zbytečně dlouhou cestou.
Nigel Franks s kolegy zjistil, že tomu lze zabránit důkladným proškolením průzkumníků. Situace znalejší mravenec ukazuje druhému cestu a učí ho rozeznávat jednotlivé orientační body. Průzkumník v roli žáka odbíhá z přímé trasy, aby si pořádně prohlédl záchytná místa a vtiskl je do paměti. Experimenty ukázaly, že školitel navíc uzpůsobuje „výuku“ schopnostem žáka. Pokud se například cestou začne opožďovat, čeká na něj.
A kurzy pro průzkumníky jsou skutečně prospěšné. Mravenec, který je absolvuje, se následně na místo budoucího hnízda dostane mnohem rychleji. Navíc se často sám ujímá role učitele a získané poznatky šíří dál.
Práce Nigela Frankse ukazuje, že kolektivní rozhodování je u mravenců těsně propojeno s uplatněním v praxi. A tím se celý proces také zefektivňuje.
„Navonění“ roboti pronikli mezi šváby Po záškodnickém zásahu však může i propracovaný rozhodovací systém v živočišné říši selhávat. Dokázaly to experimenty Josého Halloye z Free University of Brussels v Belgii. Vědci sestrojili autonomní roboty, kteří se dovedou začlenit do kolonie švábů. Podle časopisu Science jim výrazně pomohla chemikálie napodobující pach švába, kterou byli natřeni.
Miniaturní roboti „zapadli“ do hmyzího společenství a po čase zásadně ovlivnili jeho chod. Zlákali šváby k poměrně nebezpečnému chování – například k ukrývání se na osvětleném místě. Roboti, ač byli v kolonii v menšině, postupně získávali stále větší vliv, až se šváby naučili dokonale manipulovat.
***
Rozhodování podle včel
Když potřebujete najít shodu, poučte se u společenských živočichů. Tak lze v krátkosti shrnout doporučení vědců vyplývající z nových studií.
Pokud virtuální včely bez prověřování následovaly své kolegyně, rozhodovaly se rychle, ale chybně
